S vážnými poraněními hlavy se k vám dostávají i kojenci nebo batolata. Jak se stávají úrazy takhle malým dětem?
Co týče dětských úrazů, je nejnebezpečnější prostředí domácnost a škola. Ročně ošetříme 140 až 150 dětí od narození do jednoho roku věku s poraněním hlavy. Typické je, že maminka dítě někam položí, ono se překulí a spadne. Nebo posadí potomka na pračku, ta začně ždímat a zase děcko letí na hlavu. Velmi malé dítě si samo úraz nezpůsobí. Na vině bývá nedostatečná pozornost rodičů.

Kolik z těch 150 dětí už se nikdy nepodaří stoprocentně vyléčit a má trvalé následky?
Deset až dvacet dětí ročně končí kvůli úrazu s epilepsií, pohybovými poruchami nebo různými mozkovými dysfunkcemi, které se pak mohou odrážet i v chování a v prospěchu ve škole.

Jsou tedy rodiče nezodpovědní?
Určitě nelze paušalizovat. Někteří lidé jen prostě nedomyslí, co se může stát a následky jsou pak fatální. Přišel k nám tatínek s miminkem v takové té přenosné tašce. Dítě mu prý z ní vypadlo. Zkontrolovali jsme ho a nejevilo známky nějakého poranění. Táta si děcko dal zpátky do tašky, šel do schodů a zase ho upustil. To je nezodpovědnost.

Dá se říci, že více úrazů se stává dětem z horších sociálních poměrů?
To bych neřekl. Nesouvisí to ani se sociální situací ani s intelektem rodičů. Naopak, někdy jdu po klinice a vidím, jak vysokoškolsky vzdělaná matka sedí vedle postýlky a sleduje televizi a nereaguje na své dítě. Naproti tomu máma, která nemá vzdělání, svému dítěti povídá. Třeba mu nečte básničky nebo knížky, ale komunikuje s ním. Už vůbec nelze soudit například podle národnostních etnik.

Pokud se stane, že rodičům dítě třeba upadne, jak poznají, jestli je něco v nepořádku?
Poranění mozku se vždycky nějak projevuje. Dítě může mít pruchy vědomí, být malátné a spavé. Může zvracet nebo mít křeče.

Začaly prázdniny, tedy čas dětských úrazů. Už jste zaznamenali jejich zvýšených počet?
Zatím to ještě není tak hrozné, ale je pravda, že dětských úrazů bývá o prázdninách více. Naopak personálu ubývá, protože si lidé berou dovolené. S nedostatkem zdravotních sester máme neustále potíže. Přitom jsou to právě ony, které pořád monitorují zdravotní stav nemocných dětí.