„V důchodu budu pracovat se dřevem," řekla před šesti lety Věra Sidorjaková svým kolegyním ve škole. Učitelky si myslely, že jenom vtipkuje. Tehdy šedesátiletá žena to však myslela smrtelně vážně. Do řezbářství se pustila s obrovskou vervou a svůj dům proměnila v ateliér.

Ve své dílně už Věra vyrobila přes 1100 soch. Velkou část tvoří pohádkové postavy, protože mezi návštěvníky jednoznačně vedou děti. „V okolí není moc exkurzí. Na klasické výstavě nikdo nesmí na nic sahat. U mě je to úplně naopak," sdělila.

Malé zvědavce vítá u vchodových dveří usmívající se dřevěný Krakonoš, za okny se k sobě mačkají andělé. Víly, vodníci, skřítci i čerti už obsadili veškeré   místnosti a také velkou zahradu. „Soused si dělal z mého muže legraci a říkal mu: Dávej si pozor, aby tě nevyměnila za dřevěného hastrmana," vyprávěla s úsměvem.

Ačkoliv se Věra na každou návštěvu těší a udělá si na ni čas i během přípravy nedělního oběda, při práci má ráda absolutní ticho a samotu. Od jara do podzimu vyřezává venku, teď v zimě tvoří v dílně. „Vyzkoušela jsem snad všechny materiály, ale jako většina řezbářů mám nejraději lípu. A okolí Plas je vyhlášeným místem," zdůraznila rodačka. Když projíždí alejí směrem na Rabštejn, obdivuje vzrostlé lípy. „Vidím v nich tolik děl," doplnila.

Vůbec první, co ze dřeva výtvarnice vytvarovala, byla panenka. „Když dorazili přátelé, řekla jsem jim: ´Drazí, vítám vás na mé dnešní vernisáži.´A pak jsme panenku polili šampaňským. Takhle jsem blbla," povídala.

Teď už jsou její výtvory součástí skutečných výstav. V současnosti můžete obdivovat několik betlémů v Regionálním muzeu Nečtinska. Expozice trvá až do konce ledna. Mezi její čerstvá díla patří i socha svatého Ambrože. „Můj tatínek včelařil. Přál si, abych v tradici pokračovala, což se nestalo. Ale štafetu nakonec převzal syn. Při práci jsem vzpomínala na své předky. Svatý Ambrož se stal takovou rodinnou památkou," nastínila. Nejenom k němu má Věra citový vztah. „Každá figura je jedinečná. Nerada se s jakoukoli loučím. To je také důvod, proč výrobky moc neprodávám," přiznala.

Dláta a rydla bere do rukou den co den. Ovšem během Štědrého dne železné pravidlo poruší. „Miluji přijít do dílny večer, když už je tma. Rozsvítím si svíčky, sednu si a pozoruji, jak se sošky dají do pohybu, jako kdyby ožily. V takových chvílích si připadám jako v ráji," popsala.