Řezbářka z Příchovic totiž vytvořila plastiky z lipového dřeva inspirované Vrbou, Vodníkem či Polednicí. Své umění, kterému se věnuje téměř čtyřicet let, představila včera na příchovickém dnu řemesel.
K řezbářství se paní Jiřina dostala díky svému zaměstnání. „Dělala jsem řidičku v okresním kulturním středisku, takže jsem vozila výtvarníky na výstavy nebo s nimi jezdila na plenéry a všechno jsem okukovala. Když jsem viděla práce řezbářů, řekla jsem si, že to taky vyzkouším," vysvětluje.
Nejdříve se pustila do výroby betléma. „První rok jsem udělala svatou rodinu a k ní pár oveček. Figurky z lipového dřeva jsou 20 až 25 centimetrů velké. K nim jsem každý rok přidělávala další a další," popsala. V současnosti už betlém čítá 170 postaviček umístěných v zahradě, již autorka proměnila ve svou galerii. Umění paní Jiřiny jezdí do malé obce na jihu Plzeňska obdivovat lidé z širokého okolí nejenom během vánočních svátků.
Inspiraci pro své výtvory sbírá paní Jiřina téměř všude, literaturu nevyjímaje. Mezi její největší dílo patří už zmiňované plastiky na motivy Erbenovy Kytice. „Jedná se vlastně o takové první horory. Tomu odpovídá i charakter materiálu. Každý reliéf je asi metr vysoký," upřesnila řezbářka. Umělecky ztvárnila také svou srdeční záležitost – báseň Dědova mísa od Jana Nerudy. Zkrášlit nezapomněla ani své rodné Příchovice, kde figurami vyzdobila tamější interiér kaple svatého Jana Nepomuckého.
O zkušenosti a znalosti se přišla paní Jiřina včera podělit na den řemesel, který se uskutečnil v příchovickém kulturním domě. Na stole jí zrovna ležela rozdělaná figurka dudáka. „Je pro moji dceru, která bydlí ve Strakonicích. Ona tady taky vystavuje, drátěné věci, a je moc šikovná," nešetřila chválou.
Kvůli problémům se zrakem se do větších reliéfů či jiných uměleckých kousků už nepouští. O tom, že by ale dláto pustila z ruky, však nechce ani slyšet. „I když musím šetřit oči, nedá mi to. Vždycky udělám něco malého pro sebe nebo pro děti," uzavřela.
