Co si vybavíte, když se řekne Plzeňsko?

Vybavím si údolí řeky Berounky, Bolevecké rybníky, vrcholky okolí Plzně a střed města Plzně s náměstím a katedrálou.

Jaké je Vaše nejoblíbenější místo v regionu?

Oblast Boleveckých rybníků, kde jsem vyrůstal, a vyhlídka nad Chlumčany, odkud je vidět široko, daleko - až na šumavskou Jezerní stěnu.

Kdo je Váš životní vzor?

Nemám vyhraněný vzor. Věřím ve špičkový výkon na nejvyšší úrovni. Líbí se mi, jak takový výkon dovede spojit lidi a naladit je na jednu vlnu. Jen vzpomeňte na běžecké rekordy Emila Zátopka či vítězství hokejistů v Naganu. Energie těchto událostí dává lidem hrdost k naší zemi i pocity štěstí, sounáležitosti, síly a radosti. Inspirují.

Jaký jste byl student?

Na základní škole jsem měl pořád vyznamenání. Na gymnáziu to již bylo těžší, jelikož jsem v bývalém režimu musel absolvovat extrémní dávky, pamatuji, že jsem plaval i 100 km za týden. Jdete na hranu  možností, ale i o tom je vrcholový sport. Dřete do morku kostí. Učíte se unést prohry a mít disciplínu. Následně jsem studoval angličtinu a tělesnou výchovu, což mi pomohlo v komunikaci v profi sportu. V současné době podporuji naše sportovce v Triatlonové akademii a snažím se těm nejlepším pomoci ke studiu v zahraničí.

Kde jste potkal svého životního partnera?

Nejdříve to bylo na vysoké škole na pedagogické fakultě v Plzni, společně jsme tehdy odcestovali na zkušenou do Austrálie, kde se nám narodili v Sydney i synové Jakub (19 let) a Šimon (17 let).

Kde jinde než tady, byste chtěl žít?

Víte, asi 25 let jsem žil po celém světě. Mé rozhodnutí se zabydlet v Plzni, je opřené o mou celoživotní zkušenost, že mě to ve finále táhlo opět tam, kde se cítím doma. Můžete žít na krásných místech jako na Havaji, ve Švýcarsku, Austrálii, ale chybí vám česká kultura, vůně našich lesů a luk, český chléb a přátelé z mládí…

Máte nějaké motto, kterým se v životě řídíte?

S chutí do toho - půl je hotovo.

Proč čtete Plzeňský deník?

Mám jej rád, jelikož je zaměřený na události v naší metropoli a našem kraji. Je v něm cítit domácí, „patriotistické“ nadšení reportérů.