Máte za sebou výstup na Broad Peak. Jaký byl?
Pro mě náročný. Organizovali jsme ho a měli tam tři skupinky, celkem třicet lidí. Byl jsem v Pákistánu po deseti letech a vše tam funguje úplně jinak než v Nepálu, kde jsem doma. Vše je nutné nastavit od začátku jinak, takže už samotná příprava byla úplně jiná, než kdybych si vymyslel, že za měsíc pojedu na osmitisícovku do Nepálu. To bych byl úplně v pohodě. Tady byl velký problém, že když opustíš hlavní město Islámábád, tak už neseženeš dobré kafe (smích). Nepomohla ani spousta pákistánských kamarádů, nesehnali ho. Takže muselo stačit rozpustné a nějaké zásoby z domova. Ty ale byly malé, měli jsme nadváhu. Takže kafe bylo málo, to byl problém. A o pivu vůbec nemluvím (smích).

Vraťme se ke sportovní stránce. Jak náročný byl výstup na horu vysokou 8051 metrů?
Traduje se, že je to jedna z nejlehčích osmitisícovek, takže jsem si to představoval jednodušší. Ale je to vždy tak, že obtížnost se mění každou sezonu. A to se stalo i tady, měli jsme velkou nepřízeň počasí. Ale to tak prostě bývá, nemůžeš čekat, že vše je optimální, svítí sluníčko a ty si jen vybereš, kdy půjdeš nahoru (smích). Tady nám i místní říkali, že tak špatné počasí nezažili deset let. Nebylo to o dešti či sněhu, ale foukal vítr. Posunula se výše, která tam dlouhodobě zůstala viset. Vrcholové dny na Broad Peaku tak byly dva, maximálně tři za celou sezonu. My jsme v základním táboře, už lehce aklimatizovaní, čekali na možnost vylézt kopec dvanáct dní. Já jsem na to relativně zvyklý, ale v partě byli i lidé, kteří šli osmitisícovku prvně, a pro ně to byla velká škola.

Vy jste si tam poprvé vyzkoušel, jak náročné je jít s kyslíkem. Jaké to bylo a proč jste do toho šel?
To je takový delší příběh. Já se dnes živím tím, že organizuji akce. Ať již jde o treky či výstupy na kopce. A hodně přednáším. A vždy jsem měl poměrně velké výhrady k používání kyslíku na velkých horách. Považuji to za doping. Přicházelo na to spoustu otázek, lidé se mě ptali, jaké to je, lézt s kyslíkem. A já říkal, že nevím. Znal jsem to jen z vyprávění, věděl jsem třeba, že otepluje organismus. Chtěl jsem proto zjistit, jaké to je jít s kyslíkem, abych to znal a mohl poradit třeba těm, kteří jdou s námi a chtějí kyslík použít. Já jim to nezazlívám, ale je pro mne důležité, aby to ten člověk po výstupu přiznal.

Chápu dobře, že jít bez kyslíku nebo s ním je jako vyjet na kopec na normálním kole nebo elektrokole?
Ano, dá se to takto přirovnat. Je ale nutné říci, že když kyslíkáři nemají dostatek zkušeností, je to velký problém. Umírají v zóně smrti, protože se něco pohnojí. Mají málo kyslíku, dali veliký průtok, postihne je nějaká technická závada… A oni se najednou neaklimatizovaní, nepřizpůsobení na tu výšku, ocitnou někde, kde nemají co dělat. Já měl výhodu, že jsem šel s kamarádem Sabinem Thakurim, který je na to zvyklý a pomohl mi. Já, abych měl srovnání, jsem šel polovinu cesty bez kyslíku a polovinu s ním. Je to pro mě cenná zkušenost, i kvůli záchranným akcím.

Takže nelitujete toho, že jste to vyzkoušel a na vrchol šel částečně s kyslíkem, byť se našli kritici, podle nichž jste se použitím kyslíku vyřadil z řady „těch správných“ horolezců?
Vůbec nelituji. Samozřejmě, ego hraje nějakou roli, ale prostě si dám do CV, že jsem vylezl pět osmitisícovek a šestou s kyslíkem.

Když jste zmínil šest zdolaných osmitisícovek, z toho Manaslu dokonce dvakrát, dá se říci, která byla nejtěžší a která nejlehčí?
Nedá. Říká se, že technicky nejnáročnější je K2, kde jsem byl před deseti lety s Radkem Jarošem. My tam ale měli skvělé počasí, a tak se mi, byť je těžká, zdála v pohodě. Ale třeba tibetská osmitisícovka Cho Oyu, která je podle některých choďák, byla pro nás složitá, protože jsme tam měli slepého kamaráda Honzíka Říhu. A třeba na Manaslu jsme chytili v 7400 metrech bouřku, bylo to strašidelné. Takže záleží na aktuálních podmínkách.

Je v plánu další osmitisícovka? Pokud ano, která?
Asi si dám oraz a někdy za tři roky se vrátím na Broad Peak, a to jako aklimatizaci na K2, tam chci znovu, tam se mi líbilo, je tam krásný rozhled. Ono když ten kopec dobře znám, mohu pak lépe předávat zkušenosti nové generaci. I když teď mě napadá, že možná ještě před Broad Peak šoupnu něco v Nepálu.

Když jsme nakousli Nepál, to je takový váš druhý domov…
Je, trávím tam půl roku z roku a teď se to bude ještě asi navyšovat. Kromě Czech Pubu v Kathmandu, hospody, kde se potkávají Češi a kterou provozuji ve spolupráci s Nepálci, máme česko-nepálskou agenturu zajišťující výpravy a ještě jsme si nově pořídili hotel. Tyto aktivity jsou samozřejmě spojené s přítelkyní Mirkou. Já do Nepálu jezdím hrozně rád, je to pro mě srdcovka, skvělí lidé.

Provázely vás zdravotní problémy, onemocněl jste rakovinou. Jak se dá boj s tak závažnou nemocí skloubit s horolezectvím? A jak jste na tom zdravotně teď?
Teď mám s rakovinou příměří. S tímto tématem pracuji, pomáhám onkologickým společnostem. Dělám teď společný projekt s Fuck Cancer, což je parta nadšenců, vyléčených pacientů, která stála třeba za seriálem Smysl pro tumor na ČT. Oslovili mě na ambasadorství a já do toho samozřejmě šel, to má smysl. Ale abych se vrátil ke své rakovině. Jsem připraven na to, že se nejspíše vrátí a budu muset zpomalit. Je to rakovina močového měchýře, takže když se to nikam nerozšíří, bude to v pohodě. Mou další třináctou komnatou je lupénka. Mám nyní biologickou léčbu, za což děkuji pojišťovně (smích). Takže zdravotně teď dobré.

Jak tráví horolezec horké léto v Plzni?
Já jsem tu úplně happy. Užívám si tu věci, které vám přijdou úplně obyčejné, jako se proběhnout, projet se na kole, jít na paddleboard či si zalézt. Už jsem si po návratu stihl zajet i do Alp, kde šlo o přípravu na výpravu s Jiřím Langmajerem a dalšími, s nimiž plánujeme trek a výstup na šestitisícovku v Nepálu.

Blíží se vám padesátka. Jaký je váš životní sen?
Být v klidu. Zpomalit. Myslím, že když se budu mít dobře já, že to pozitivně ovlivní i lidi kolem mě.

Jan „Tráva“ Trávníček

  • 48 let, horolezec, cestovatel a sportovec z Plzně.
  • Zdolal šest osmitisícovek včetně Annapurny či K2.
  • Absolvoval Západočeskou univerzitu.
  • Je mimo jiné držitelem ocenění Fair Play.
  • Jeho přítelkyní je Miroslava Jirková.