Hned z kraje Čížek přiznal, že byl naivní, když věřil vládním slibům o plánovaném umístění základny minimálně čtyři kilometry od nejbližších obcí. „Sám jsem se snažil o posunutí radaru více do prostoru,“ uvedl.

„Uskutečnilo se množství jednání s představiteli vlády i se starosty okolních obcí. I když vládní zmocněnci připustili možnost posunutí základny blíže obydleným částem, na jednání ve Valdeku armáda jednoznačně řekla, že nic posouvat nebudou,“ podotkl Čížek.

Otázka, co bylo, podle něj není tak důležitá. Řešit se musí to, co bude, až radar postaví. Tenhle názor popudil zastupitele Karla Kováříka. „My víme, že tu radar nechceme, tak proč bychom měli jednat o tom, co bude, až ho sem umístí?“ tázal se. Podpořila jej i zastupitelka Iva Jakubčíková. „My máme reprezentovat hlas lidu a 95 procent obyvatel je proti,“ pronesla.

Starosta se ohradil s tím, že rozhodnutí o umístění základny náleží pouze parlamentu. „Když se jednoznačně postavíme proti radaru, uzavřeme si tím cestu k dalším jednáním, a to já nechci,“ zdůraznil.

Trnem v oku se Kováříkovi stala i anketa o radaru, kterou označil za špatně zorganizovanou. Volební místnosti podle něj měly být i v okolních obcích a nejen ve Spáleném Poříčí. To se prý podepsalo na nízké zhruba čtvrtinové účasti. To popřel starosta Čížek i radní Jiří Šeffl.

Přítomní lidé nebyli s jednáním spokojeni. „Mám mnoho důvodů. Kdysi jsem sloužil na vojně, a vím, že první snahou vždy bylo zničit pozorovatelnu nepřítele,“ vysvětlil Jaroslav Pelikán, obyvatel Poříčí.