Občas si ale zaběhne i klasický městský maraton nebo půlmaraton. Loni při své první účasti rovnou vyhrál Půlmaraton Plzeňského kraje a mezi favority bude patřit i na tom letošním, který se poběží už v sobotu 27. dubna.

Myslíte na obhajobu prvenství a znáte svoje největší soupeře?
Na startovní listinu jsem se ještě nekoukal, ale beru to jako sport. Kdybych nevyhrál, zklamaný bych nebyl ani z desátého místa, pokud bych věděl, že jsem udělal maximum. Mrzelo by mě jen, kdybych nevyhrál nějakou svojí zbytečnou chybou. Jinak bych si to chtěl užít a chci se na to pořádně připravit.

Kdy jste začal poprvé běhat a bavily vás hned dlouhé tratě?
Vystřídal jsem od malička spoustu sportů, táta mě vedl k fotbalu od pěti let a na základní škole jsem zjistil, že mi jde dobře i atletika. Běhal jsem 800 a 1500 metrů na atletickém ovále, ale na něm mě to moc nebavilo. Nebyl to ten sport, co jsem hledal. K běhání na větší vzdálenosti jsem se dostal až asi ve 24 letech na Slovensku v Nitře, kde jsem pracovně trávil nějaký čas. Okouzlily mě tamní krásné kopcovité terény.

Tak vypadal loňský Půlmaraton Plzeňského kraje:

Zdroj: se svolením Plzeňského kraje

Tam jste se tedy zúčastnil prvních horských závodů?
Ne, tam nešlo zatím o žádné soutěžení, spíš o turistiku. Ale už jsem vnímal, že existují nějaké ultra trailové závody. V té době jsem se začal specializovat na silniční půlmaratony a zkusil jsem si i maraton, ale běhání v přírodě a v kopcích mě začalo lákat víc.

To už bylo v době, když vám lékaři diagnostikovali cukrovku?
Tu mám už od mala. Hrál jsem s ní už jako žák fotbal a dělal spoustu dalších sportů. Lyže, tenis, silniční kolo. Všechno to byla dobrá průprava na ultra běhy.

Jako diabetik používáte pumpu. Neomezuje vás při závodě?
Když běžím půlmaraton, tak tu pumpu nemám, protože to trvá něco málo přes hodinu a při tom rychlejším běhu by mi trošku překážela, protože ji musím mít někde upevněnou. Je velká a těžká asi jako mobilní telefon. A pak taky ještě kanyla. Umím s tím sice běžet, ale obejdu se bez ní a vezmu si ji až po doběhu. Na rozdíl od dlouhých ultra běhů, to ji musím mít u sebe. Třeba teď jsem běžel v Chorvatsku na Istrii 69 kilometrů a tam když běžím šest a půl hodiny, tak musím tu pumpu mít, aby mně dokázala pomáhat a říct, jak na tom jsem. Asi dvě hodiny před závodem si ji už nastavuji do sportovního módu.

Základní škola Inspíria se snaží být živější a spontánnější, než jiné školy. Zaměřuje se i na pobyt dětí v přírodě.
Příroda, pohyb a žádné zkoušení u tabule. Inspíria je trochu jiná škola

Jak na vás působí s ohledem na diabetes počasí? Běháte raději v zimě nebo v teple?To je dobrá otázka. Zrovna v tom Chorvatsku mi tamní horko moc nesedlo. Začátek byl v tom závodě příjemný, kolem 15 stupňů, ale jak šla teplota rychle nahoru, už jsem cítil, že to není nic pro mě. Mám rád spíše chladno a klidně i déšť. Ani když prší hodně, tak mi to nevadí. Prostě neběhám moc rád v horku. A pro mě jako diabetika je to jiné v tom, že v horku nemívá člověk pocit hladu, ale já na to nesmím zapomínat. Musím pořád do sebe něco dostávat. Může totiž přijít náraz, kdy vám pak chybí energie.

Používáte, stejně jako mnoho jiných vytrvalců, při závodech třeba sluchátka s hudbou?
Když běžím půlmaraton nebo něco kratšího, tak je nepoužívám. Při tréninku si ale něco pustím, třeba podcast nebo hudbu, ale jinak se snažím běhat bez toho. Při závodě jsem je ale párkrát také zkusil, to když jsem cítil krizi a bylo to už dlouhé. Ale to jen nějakou taneční nebo rockovou hudbu, při poslechu podcastu bych se nemohl pořádně soustředit na samotný závod a terén, kam šlapu.

V té souvislosti mě napadá otázka, kolik párů bot spotřebujete při závodech v tak náročném terénu za sezonu?
Trail je specifický tím, že na každou vzdálenost a povrch potřebujete jiné boty. Někdy se proto i během závodů přezouvám do jiných. Ale mně jedny boty vydrží průměrně 800 km, pak je dávám pryč. Ale mám jedny, ve kterých jsem uběhl i 1000 km v horách, už však dosluhujou :-)

Pavel J. slouží v různých policejních složkách už šestadvacet let a podobných zákroků zažil ve službě už několik. Ocenění, které převzal za svůj čin, však bylo první tohoto druhu.
Zdrogovaný motorkář ujížděl jako zběsilý. Zklidnila jej až namířená zbraň

Spolupracujete dlouhodobě s nějakým osobním lékařem, který vám radí nebo s ním konzultujete vaše pocity a výkon?Když jsem své lékařce kdysi řekl, že bych se chtěl specializovat na ultra běhy, tak mně řekla, že jsem blázen a že mně to nedoporučuje. Vlastně mně to chtěla rovnou zakázat. Tak jsem se sám na trénincích snažil zjistit, co a jak mně vyhovuje a spoustu věcí jsem se musel naučit sám. Ale pravidelně teď jezdím do Prahy do IKEMU, kde mám lékaře, se kterým vše konzultuju. V Čechách jsem ale asi jediný, kdo s cukrovkou běhá ultra běhy na takové úrovni. Když jsem třeba běžel 24hodinovku na Ještědu, tak jsem svá data ukázal lékaři a on mě poprosil, jestli si to může nechat a chtěl vědět, co jsem všechno jedl. Prostě moje výsledky naopak mohou lékaři používat pro další výzkum.

Kterého svého úspěchu si ceníte nejvíc? A co je váš zatím nesplněný sportovní sen?
Za svůj největší sportovní úspěch považuju asi 6. místo na Beskydské sedmičce minulý rok a zároveň jsem tam byl třetí ve své kategorii 18 - 30 let. A prozradím, že jeden sen se mi už splnil. Dostal jsem se do finále UTMB, což je asociace, která pořádá seriál trail běhů. Musíte mít naběhané nějaké body a umístění v rámci tohoto seriálu a každý rok je v Chamonix ve Francii finále, kam se dostávají ti nejlepší běžci z celého světa. A tam jsem se letos kvalifikoval. Poběžím tam na přelomu srpna a září závod na 100 kilometrů. Když jsem začínal běhat půlmaratony, tak jsem koukal obdivně na videa z těchto závodů a jejich běžecké hvězdy. A teď budu s nimi závodit!

O vás je známé, že vždy, když vyhrajete nějakou finanční prémii, věnujete ji na konkrétní dobročinný účel. Proč jste se tak rozhodl?
Když jsem loni vyhrál Plzeňský půlmaraton, byla součástí hlavní ceny částka 10 000 korun a tablet. Pro mě běhání bylo vždycky koníček a i když teď už se to trochu přehouplo a jsou důležité i výsledky, tak jsem se rozhodl, že peníze vždycky daruji někomu potřebnějšímu. A když mám tu cukrovku a je čím dál víc dětí, které ji také mají, tak jsem si říkal, že by bylo hezké peníze věnovat třeba Fakultní nemocnici. Tak jsem se s nimi spojil a věnoval celou částku i ten tablet na dětské diabetické oddělení.

Nechvalně proslulý objekt Carimexu na Rokycanské ulici v Plzni jde k zemi. Místo něj vyroste v lokalitě obchodní a administrativní Centrum Úslava a bytové domy
Skleněné peklo jde k zemi. Ostudu Plzně už rozebírají bagry

To je hezké gesto. V Plzni to bylo tedy poprvé, zopakoval jste to i při dalších vítězných závodech?Potom jsem ještě na podzim vyhrál další půlmaraton v Plzni Škodafit a závod v Bavorské Rudě na Javoru. I tyhle výhry jsem věnoval Fakultní nemocnici, na dětskou onkologii. Také jsem dostal jako součást výhry tisícikorunový voucher na pizzu a ten jsem dal sestřičkám na té onkologii, aby si zpříjemnily den. Budu v tom samozřejmě pokračovat, protože ti lékaři, sestřičky a především pacienti si to zaslouží úplně nejvíc.