„Když jsme v Plzni začínali a viděli zájem lidí, mysleli jsme, že do dvou let bude formou franchisingu (placený pronájem značky a konceptu – pozn. autora) otevřeno v republice deset podniků. Zatím jsou takové ale jen dva. Musíme tedy suplovat franchisanty a zakládáme podniky sami,“ říká Stuna. Pomalu se rozrůstající síť zakladatelé ale nevysvětlují tím, že zájemců o převzetí konceptu je málo.

Pro PUBy nejsou prostory

Problémem je hlavně nedostatek prostor a vysoké náklady, což přípravu každého z podniků prodlužuje. „Tenhle tip podniku má smysl stavět ve městech nad 50 tisíc obyvatel. V menších jen v případě, že je tam třeba vyšší turistický ruch, je velká spádová oblast nebo je tam mimořádně velká kupní síla spotřebitelů. Druhý požadavek na lokalitu je, že podnik by měl být přímo v centru města. Právě v centrech je ale málo snadno adaptovatelných prostor. Mělo by se jednat o sklep nebo přízemí domu, jehož velikost je minimálně 200 metrů čtverečních. To je skoro nemožné najít. Když se tedy nakonec vhodný prostor najde, je většinou v dezolátním stavu a pak se prodraží stavební úpravy,“ vysvětluje Šampalík.

Stavební povolení? Přes půl roku

Další, co zdržuje rozvoj, jsou prý úřady. „Jedno stavební povolení nám trvalo získat přes půl roku. Úřednice nás posílala pro různá vyjádření, jako jsou památkáři, statici, vlastníci sítí kolem objektů a další postupně, místo aby nám to řekla najednou a my to mohli shánět současně. Takže jsme tam chodili, jako kdyby šlo o soutěž, kde se po splnění každého úkolu dozvíme, co nás čeká v příštím kole. Mezitím byla ta úřednice také nějakou dobu nemocná nebo měla dovolenou a v té době ji nikdo nezastupoval. Nebudu říkat, v jakém městě to bylo. Podobné věci jsme zažili všude, kde jsou nebo mají být restaurace včetně Plzně a Prahy,“ dodal Šampalík.

Letos má být sedm podniků

Podniky jsou zatím v Plzni a Praze, ty patří zakladatelům, a franchisové PUBy jsou pak jen v Táboře a Hradci Králové. Do konce roku mají přibýt ještě dvě franchisy v Praze a k nim již zmíněný PUB v Plzni, který bude opět Stuny a Šampalíka. Příští rok mají vzniknout další tři podniky a na stejné množství dalších existují projekty.

v provozu: Plzeň–Prešovská (srpen 2005), Tábor/F (duben 2006), Praha 2 (září 2007), Hradec Králové/F (říjen 2007); otevřou letos: Plzeň–Pražská, Praha 5/F, Praha 1/F; otevřou příští rok: Liberec/F, Brno/F, Praha 8/F; existuje projekt: Karl. Vary/F, Č. Budějovice/F, Chomutov/F (F – jedná se o franchising, neoznačené podniky patří zakladatelům sítě)

Plzeňský patent chtějí i cizinci

O získání plzeňského patentu se zajímají i zahraniční investoři. „Kontaktovali nás lidi z USA, Belgie, Holandska, Německa, Slovenska a severní Itálie. Zatím se ale za hranice nechystáme. Není to technicky ani obchodně možné,“ říká Stuna. Technický problém je ten, že restaurace jsou zásobovány pivem v cisterně, protože rozvod nápoje je z velkoobjemových tanků. Cisternové pivo se ale zatím mimo ČR nevyváží a Plzeňský Prazdroj, který je obchodním partnerem sítě, zatím o cisternovém exportu ani příliš neuvažuje. Napřed je tedy třeba vytvořit koncept restaurace, kde se bude čepovat sudové pivo.

„Další problém jev tom, že v každé zemi, kam bychom koncept prodali, bychom měli mít jakéhosi ´master franchisanta´, což bude někdo, kdo bude tamní síť rozvíjet a dozorovat,“ vysvětlil Šampalík. Podle Stuny se vážní zahraniční zájemci o koncept ozývají přibližně jednou za dva měsíce.

Půl milion nestačí

Potenciální provozovatelé z Čech volají dokonce jednou za 14 dní. „Nabídky archivujeme, a když společně najdeme vhodné místo začíná jednání,“říiká Stuna s tím, že každý napřed vyplňuje formulář, podle kterého se společně s osobním jednáním vytváří tabulka nejvhodnějších kandidátů. Zohledňuje se hlavně, zda případný franchisant má vytipované místo pro provoz, má zkušenosti s provozem gastronomického zařízení a v neposlední řadě se hledí na to, kolik může do projektu dát vlastních peněz. „Nestanovili jsme, od jaké hranice vlastních prostředků ho bereme nebo ne, ale třeba půl miliony rozhodně nestačí,“ říká Stuna.

Se společníkem s tím mají velké zkušenosti. Připravit podnik prý dosud stálo v průměru sedm osm milionů, z čehož stavební práce přijdou téměř na polovinu. Zbytek nákladů jsou náročné technologie a interiéry. Restaurace v Praze vyšla majitele dokonce na 12 milionů.

Rodina franchisingových firem z Plzně se rozrůstá

Šampalík a Stuna se i přes pomalý rozvoj sítě zřejmě usadí v rodině úspěšných gastronomických franchisingových společností, které mají kořeny na Plzeňsku. Určitě nejznámějším řetězcem je síť rychlých občerstvení McDonald´s, jejíž zakladatel Ray Kroc se narodil v rodině pocházející ze Stupna u Rokycan. Další franchisingová síť pochází z Plzeňského Prazdroje a jmenuje se Pilsner Urquell Originál Restaurants (PUOR). Do ní mimo jiné patří plzeňská restaurace U Mansfelda nebo restaurace českobudějovického hotelu Zvon. Nejrozšířenější ryze český gastronomický franchising pochází z Nepomuka. Síť Švejk Restaurantů tam založil plzeňský podnikatel Radek Sochor.