Ta událost z konce druhé světové války patří na Plzeňsku k nejtragičtějším snad i proto, že v ní hlavní roli nesehráli nacisté, nýbrž Spojenci. Jejich hloubkaři – stíhací piloti specializující se na ničení lokomotiv, zaútočili 17. dubna 1945 na vlak jedoucí z Plzně na Nepomuk.

Útok si vyžádal devět lidských životů včetně 21leté vlakvedoucí Marie Vršecké z Olešné u Nezvěstic, na kterou se tuto sobotu vzpomínalo. Na nezvěstickém nádraží jí odhalili pamětní desku.

S nápadem přišel tamní výpravčí Jan Lukeš. Při útoku zahynula paní Vršecká i pan strojvedoucí Bohatý z Vrčeně a ještě dalších osm osob včetně několika vojáků. Dodnes se přesně neví, co se stalo, ale jsou dvě základní teorie. Jedna, že pilot neudělal varovný průlet, a druhá, že si strojvedoucí varovného průletu buď nevšiml nebo jel úmyslně dál, a proto hloubkař zaútočil. Varovný průlet sloužil vždy k tomu, aby mohli lidé z vlaků utéct do bezpečí. U osobních vlaků šlo hloubkařům vyloženě o zneškodnění lokomotivy,“ říkal výpravčí.

Nepřehlédnutelnou a originální pamětní desku symbolizující rozstřílenou parní lokomotivu navrhl Jan Lukeš spolu se svým předchůdcem Jiřím Šteklem, z větší části ji také vyrobil. „Sponzorovalo ji Odborové sdružení železničářů a mnoho dalších sponzorů,“ dodal výpravčí.

Pamětní deska na zdi nezvěstického nádraží.

Ačkoliv byl hlavním pořadatelem celé vzpomínkové akce, i Jana Lukeše něco překvapilo. Den před odhalením desky se mu ozvala Alena Mazancová z Plzně, příbuzná Marie Vršecké. „Můj táta byl její bratr, já jsem ji tedy už nezažila, ale často jsme chodili na její hrob. Její maminka o tom, co se stalo, moc nemluvila – kdo by chtěl mluvit o tom, že mu zemřelo dítě? Jen někdy vzpomněla na to, jak přivezli její tělo,“ řekla a dodala, že pamětní deska ji velice potěšila a akce ji dojala: „Všem, kteří ji připravili, bych chtěla za celou rodinu poděkovat.“