Miroslav Křivanec je na vlakovém nádraží už známou postavou, pravidelní uživatelé služeb Českých drah mu pokynou, pozdraví ho. Časopis si ale nikdo z nich nekoupí.

„Nový prostor teď stojí 40 korun, to je dost peněz. Dřív stál 20 korun, lépe se prodával. Udal jsem i 50 kusů za den. Teď je to slabé,“ stěžuje si Křivanec. Polovina z prodané částky jde prodejci, časopisy si musí ale nakoupit předem.

„Před nádražím jsem začal prodávat poté, co jsem ztratil práci. Dělal jsem projektanta, najednou ale nebylo do čeho píchnout a tak dělám toto,“ tvrdí vytrvalec mezi prodejci.

S lidmi podle svých slov vychází dobře, s despektem pohlíží pouze na místní žebráky. „Jenom se tady povalují, někdy jsou dost agresivní. Naštěstí mě chrání hlídkující policisté,“ chválí muže zákona 61letý muž.

Za rok by chtěl jít do důchodu, neplatí si ale žádné pojištění. Důchodové, nemocenské ani zdravotní. „No, když onemocním, tak je to taky asi problém,“ bezelstně připouští legenda mezi prodejci.