Více než dvacet portrétů opeřených krásek nyní vystavuje v galerii Visio Art v Plzni na Roudné. Výstava nese název Proč? Pro slepičí kvoč.

Svůj první velkoformátový obraz slepice, který je též součástí expozice, namaloval někdy v roce 2009. „Mělo to docela úspěch, tak jsem si řekl, že jich nakreslím víc," vzpomíná Kasl na své slepičí začátky.

Ještě než slepice zvěčnil na plátně, strávil s nimi mnoho času. „Vždycky si je důkladně nafotím, udělám stovky fotek třeba během půl dne, vyberu ty pěkné a pak je v podstatě obkreslím," vysvětluje Kasl.

Slepice začal před lety kreslit, protože se mu prostě zalíbily. „Vždyť jsou strašně hezké. Opravdu. Já jsem si toho nikdy dřív moc nevšímal, ale dnes už to vidím. Přitom je máme doma odjakživa," říká. Žena, kterou někdo nazve slepicí, by se prý neměla cítit uražená, ale měla by naopak být polichocena. Slepice jsou podle něj neprávem opovrhované. „Je to tak, vždyť slepice jsou krásné a skromné živitelky a obdivuhodné predátorky, jsou dokonalé a přirozené. Podívejte se na jejich malebné hlavy, na to barevné peří, na ten hluboký pohled," zdůrazňuje.

I přesto, že má Kasl ke svým slepicím blízký vztah, nedává jim jména. „To nejde, protože zvířata, která se potom jí, nesmí mít jména. Nemůžu si vařit v polívce třeba Boženu," vtipkuje. Na výstavě však lidé najdou i jednoho kohouta, který se jmenuje Ondřej. Ten ale není z Kaslova hospodářství. „Od výtečného výtvarníka Ondřeje Kubáta jsem na minulé výstavě slepic dostal vycpaného kohouta. Tak jsem se rozhodl, že ho nakreslím na jeho počest. Nazval jsem to Kohout Ondřej."

Obrazy, které jsou na výstavě k vidění, vznikaly různě dlouho během posledních šesti let. Některé byly hotové za den, jiné se podařilo dokončit po dvou měsících. „Všechno je to dělané sytými akrylovými barvami," upřesňuje Kasl.