Vše, co dopis obsahuje, se má zkopírovat destkrát a poštou rozeslat dalším organizacím. Pokud položíte všechny tyto kopie na sebe, vznikne asi šest centimetrů vysoký komín archů papíru. Klinice v Rakousku pak má každý z adresátů, kteří dopisu uvěří, poslat seznam adres organizací, kterým rozeslal kopie. Celé je to ovšem nesmysl a kopírování štosů papírů i utrácení za poštovní známky zcela zbytečné! Ale šíří se nejen po celé naší republice.

„Nejdřív mi to přišlo z Bystřicka. Přiznám se, že jsem naletěla, člověka to vezme za srdce a navíc ta klinika oravdu existuje. Pak mi to ale přišlo ještě třikrát od dalších starostů obcí tady na Plzeňsku. Tak jsem zavolala na tu kliniku a tam mi řekli, že je to nesmysl a mám to zahodit. Takže jsem volala ještě všem, kterým jsem to prve poslala. Naštěstí to zatím nikdo z nich dál nešířil. Ale chtěli. Když to přišlo ode mě, tak tomu věřili,“ prozradila Peřinová.

Zdaleka ale není sama. Z deseti námi náhodně vybraných starostů tento dopis již obdrželo devět. Čtyři jej rozeslali dál. Deník tak zajímalo, kolik seznamů s adresáty již do Rakouska dorazilo. Tiskové oddělení kliniky už se však o tom ani nechtělo bavit. Podle německého Südkurier to bylo už před půldruhým rokem 20 až 60 dopisů denně.

Dopis už v obdobné podobě koluje po republikou minimálně od začátku roku 2005. Tehdy se jen měly kromě kopií posílat místo seznamu na kliniku v Rakousku vizitky Drianu Enholdovi do Velké Británie. Jedna z verzí tohoto řetězového dopisu kolovala po republice dokonce i s hlavičkou Ministerstva školství. To ale bylo také jen jedním z článků řetězce, nikoliv iniciátorem.

I když není možné zapsat se do Guinnessovy knihy rekordů pomocí podobných řetězových reakcí, na kliniku v Rakousku zdaleka nechodí dopisy pro chlapce s rakovinou jen z České republiky, ale v třeba i z Německa, Rumunska, Bulharska nebo Maďarska. Zaměstnance nemocnice to obtěžuje, třídění pošty jim zabírá mnoho času. Tuto záležitost už vyšetřovala i rakouská policie, k ničemu ale nedošla. Původce je neznámý!

Řetězec s dopisy pro nemocného hocha nepřipomíná jen řadu e–mailem šířených hoaxů a zpráv typu: Pošli to pěti dalším a budeš žít do sta let, mít milony a nekonečné štěstí. Ale třeba i „charitativní sbírku“ mezi kuřáky, kteří střádali útržky z krabiček nebo odtrhávací kus hliníkové folie invalidům na vozíky. Také to byla jen léta rozšířená fáma.

Podle plzeňského psychologa Karla Bröckla, může být motivem šíření dopisu pro chlapce s rakovinou kombinace hned minimálně dvou faktorů. „Roli může hrát snaha někomu pomoci. Také touha zapojit se do něčeho velkého nebo byrokratický návyk. Pokud se to šíří pod hlavičkou úřadů, mohou to starostové zavalení tisíci lejstry automaticky brát jako věc, kterou nemohou vyhodit a pošlou to dál. Není to pak o vypočítavosti nebo naivitě, ale spíš úřednická poslušnost,“ míní psychlog.