„Nejlepší trenér byl můj táta. On mě k tenisu vedl a maminka mě k němu kopala,” usmívá se Hlaváčková.

Úspěch sportovcům otevřel dveře do světa. „Bohužel většinu času zůstáváme v hotelu, takže si poznávání cizích zemí musíme nechat na dovolenou. V zimě se vypravujeme třeba do Egypta,” popisuje Darida.

Hlaváčková je prý na rozdíl od fotbalistů sama svou paní. „Vždycky si najdu chvilku, abych se podívala do centra hlavního města. Poznávání nových měst mě ale baví až poslední tři roky. Do té doby jsem také většinu času trávila v hotelu, ale dobrovolně,” říká.

Kvůli tréninkům a zápasům museli sportovci hodně obětovat. „Od malička jsem neměl prázdniny,” tvrdí Sladký a dodává, že to ale za to stálo. Stejně jako jeho kolega Darida by si stejně o prázdninách zahráli fotbal s kamarády. „Já jsem přišla o randění, což mě jeden čas docela trápilo. Navíc jsem se pořád posunovala o třídu níž a míjela svoje původní spolužáky. Když jsem konečně maturovala, nevěděla jsem ani, s kým jdu ke zkoušce. Dneska jsem ale za všechno vděčná, protože mi tenis otevřel dveře,” vysvětluje Hlaváčková. Sladký s ní souhlasí. Radši prý kopal do míče, než aby obcházel diskotéky.

Všichni tři absolventi plzeňského gymnázia dávali do sportu všechno už od mala. „Já jsem dělala krasobruslení, ale nedalo se to stíhat. Rozhodla jsem se pro tenis,” konstatuje Hlaváčková. K ženským sportům měl blízko i viktorián. „Sestra dělala gymnastiku, tak jsem si s ní jako malý chodil zacvičit,” vysvětluje s nadsázkou Darida.

Všichni tři úspěšní Západočeši se těší na svátky. „Asi přiberu, ale vyběhám to,” směje se Sladký. Hlaváčková se na rozdíl od něj musí hlídat, protože 26. prosince vyráží na turnaj. Ježíšek prý ale ani jednomu sportovci letos dárky nepřinese. Obdarovat se musí sami.