„Nic podobného jsem za svou téměř třicetiletou praxi nezažil. Je to opravdu těžké a pro všechny psychicky náročné,“ přiznává primář oddělení Vojtěch Hynek.

V celém Plzeňském kraji už několik týdnů chybí takzvaná jipová lůžka. Výjimkou nejsou ani Domažlice, které se navíc staly specializovaným covidovým zařízením. Aktuálně je zde hospitalizovaných 126 osob. A tamější zaměstnanci, kterých je nedostatek, zažívají obrovský nápor a mají mnoho přesčasových hodin. „Oddělení je plné. Běžně je u nás maximálně šest pacientů, o každého by se měla starat jedna sestra. Teď máme ale skoro pořád nadstav, většinou sedm až osm lidí.

Hospitalizovaní s těžkým průběhem ovšem potřebují nepřetržitou péči. Když se pak sestřička stará o dva ventilované pacienty, je to pro ni velké vypětí,“ říká primář.

Zaměstnanci pracují ve dvanáctihodinových směnách. Často se během služby ani nenajedí, nedojdou si na toaletu. „O půlhodinové přestávce vůbec nemůže být řeč. Stále se divím, jak veškerý tlak zvládají, a obdivuji je. Mám tu opravdu skvělý tým,“ zdůrazňuje.

Kvůli nedostatku jipových lůžek musejí některé pacienty transportovat do jiných nemocnic. V minulých týdnech šlo o zařízení v Plzni, Praze, Rakovníku, ale také Pelhřimově nebo Kyjově. „Možnosti transportu se ovšem v posledních týdnech výrazně omezily,“ uvádí.

S převahou britské mutace se snižuje věková hranice hospitalizovaných. Podle primáře Hynka se dost často setkávají i se čtyřicátníky a padesátníky. „Stává se, že těžký průběh onemocnění se vyskytuje u zdravých lidí, u nichž bychom to nikdy nepředpokládali. Pokud koronavirus postihne plíce a rozjede se v nich silný zánět, jde o život ohrožující stav i pro mladé a zdravé,“ upozorňuje. Ostatně potvrzují to i snímky plic. „Nálezy jsou hrozivé. Někdy zbývá třeba jen deset procent zdravé tkáně, zbytek orgánu je postižený. Z těchto konkrétních pacientů umírají, v podstatě bez ohledu na věk, až dvě třetiny,“ dodává.

NADĚJE V OČKOVÁNÍ

A právě tak vysoká smrtnost znamená pro personál obrovský stres. „Na smrt si nejde zvyknout. Současná situace je neutěšená. Určitě se na nás podepíše. Slyšel jsem od kolegů, že jim sestry zkolabovaly přímo v provozu. Ani nechci spekulovat o tom, jak dlouho tohle můžeme vydržet. Ale všichni si zbožně přejeme, aby epidemie co nejdříve pominula,“ uvádí anesteziolog.

Pokud už doktoři vyčerpají veškeré léčebné postupy a pacientova prognóza je špatná, kontaktují rodinu, aby se přišla rozloučit. Někdy se zdravotní stav zhorší tak rychle, že příbuzní ani nestihnou do nemocnice přijít. „Vždycky se mnou zacvičí, když odcházejí mladší lidé. Měli jsme tady zhruba padesátiletého pána. Už jsme zvažovali, že ho přeložíme na oddělení následné péče, ale v těle se mu rozvinula super-infekce a bohužel zemřel,“ zmiňuje.

Naštěstí některé příběhy mají dobrý konec. Na oddělení ARO ležel asi pětasedmdesátiletý muž, bývalý zaměstnanec nemocnice. Měl těžký průběh covidu-19, k němuž se přidaly další komplikace. „I když byl v dobré fyzické kondici, pořádně s ním koronavirus zamával. Po měsíci jsme ho poslali na doléčení, teď už je doma. Takových pozitivních případů je však bohužel poměrně málo,“ zalituje.

Primář spatřuje naději především v očkování. Myslí si, že bez něj by systém zdravotnictví nápor jen těžko vydržel. „Očkování je základ, který teď drží zdravotníky pohromadě a významně pomáhá současnou situaci zvládnout,“ uzavírá Hynek.