Daniel Křeček z Plzně patří mezi zhruba padesátku lidí na světě, která podstoupila tzv. hemikorporektomii – speciální operaci, po níž mu byla odstraněna polovina těla. Od té doby se s tím učí žít. Leccos už zvládl, naučil se například řídit auto. S přítelkyní by po skončení koronavirových omezení rád podnikal, začínají uvažovat i o svatbě. Teď má ale Dan velký problém – potřebuje speciální vozík, bez něhož mu hrozí, že může zemřít. Protože na něj nemá finance, založil transparentní účet a věří v dobrotu lidí.

ODSTRANIT PŮLKU TĚLA BYLA JEDINÁ ŠANCE

Když mu bylo sedmnáct, vyváděl Daniel hlouposti stejně jako ostatní kluci v tomto věku. Jednou na to ale šeredně doplatil. Když čekal s kamarádem v Plzni na vlak, vylezli na odstavený vagon a chtěli se vyfotit. Křečka ale zasáhl elektrický proud vysokého napětí a zřítil se z vagonu na zem. Utrpěl popáleniny na 25 % těla a poranění míchy a páteře. Čtyři dny byl v bezvědomí, až pak se probral. „Dva týdny jsem měl neskutečné bolesti, nemohl jsem normálně pít. Člověk se v takové chvíli musí naučit myslet na něco jiného, aby se vůbec dokázal vyspat,“ vzpomínal Dan. „Jeho léčba byla velmi intenzivní a vyžádala si nekončící sled operací,“ uvedla mluvčí Fakultní nemocnice Motol Pavlína Danková. Doplnila, že Daniel byl opakovaně a dlouhodobě hospitalizován, prakticky trvale byl na antibiotické léčbě. Vše vyvrcholilo tím, že celý skelet jeho pánve postihl zánět. Lékaři našli jediné možné řešení – odstranění celé spodní části těla, včetně pánevního skeletu a kosti křížové. „Šance, že se operace podaří, byla 50 na 50. Bez operace by ovšem oddálili smrt maximálně o měsíc a půl. Jiné východisko nebylo. Já si vůbec nepřipouštěl, že to nevyjde,“ řekl Deníku Daniel po operaci, která trvala šestnáct hodin a do níž se zapojilo celkem 22 odborníků z různých oborů.

NĚKDY HO HROZNĚ BOLÍ NOHY. I KDYŽ JE NEMÁ

Za dva a půl roku, jež od operace uplynuly, se v Danově životě hodně změnilo. Přestěhoval se z Vejprnic do bezbariérového bytu v Plzni a každý den se učí žít s tím, že nemá polovinu těla. Nikoho jiného s podobným osudem v Čechách nezná. „Ale psal jsem si s klukem z Rakouska, který je na tom stejně jako já,“ řekl Křeček. V rámci možností se snaží žít běžným životem, chce být co nejvíce samostatný. „Splnil jsem si sen – udělal jsem si řidičák a teď už zhruba půl roku řídím auto. To byl velmi důležitý krok k osamostatnění,“ pochvaluje si Dan. Dalším plusem pro něj je, že už se nemusí jezdit koupat do Vejprnic, kde má koupací vozík, ale díky pořízenému vanovému zvedáku to už zvládne i v plzeňském bytě. „Když už jsme u koupání, tak jsem se byl už dokonce vykoupat i ve venkovním bazénu, to byl zážitek,“ zavzpomínal s úsměvem. Setkává se i s kamarády, někdy s nimi zajde na pivo. Je i členem spolku, který pomáhá lidem s popáleninami. Fotil se i na jejich charitativní kalendář, a to s populární skupinou Dymytry.

Od operace ale prožil i chvíle, kdy mu do smíchu příliš nebylo. Trpí např. tzv. fantomovými bolestmi. „Cítím brnění nohou, které přechází až do bolesti. Je to hrozná bolest, trvá to i půl hodiny a vy s tím nemůžete nic dělat,“ líčí mladík a dodává, že hodně nepříjemné je i to, když intenzivně cítí, že se mu chce na malou či velkou stranu, a přitom by nic takového pociťovat neměl.

„Měl jsem také problém s ledvinou, byl jsem s ní na operaci. Těch už mám za sebou od úrazu asi osmdesát,“ zbilancoval. Teď má ale mnohem větší problém. „To nejhorší, s čím se nyní potýkám, je, že mi zakončení páteře tlačí na střevo a už tam vznikla chronická infekce. Časem by mohlo střevo prasknout, a pokud by se tak stalo, tak už by to podle lékařů pro mě bylo fatální. Řešil jsem to s odborníky a ti mi řekli, že jediným řešením je speciální vozík, kde by tělo mělo sklon dozadu, abych částečně odlehčil střevům,“ uvedl Křeček. Vozík je ale drahý, potřeba na něj je zhruba 930 tisíc korun, a to mladík s přítelkyní dohromady nedají. A zdravotní pojišťovna jim ho podle Dana neuhradí. Zřídil proto u Komerční banky transparentní účet, jehož číslo je 123-2992890227/0100 a který by měl být již tento týden aktivní. „Chtěl bych všechny poprosit o pomoc, abych mohl dál žít v rámci možností normálním životem. To by byl nejhezčí dárek od Ježíška,“ svěřil se Dan. Vozík by mu nejen život zachránil, ale i vylepšil, protože díky němu by dokázal zdolat schody nebo si vyjet do náročnějšího terénu, například do lesa, kam se už dlouho touží podívat.

O RUKU JI POŽÁDAL UŽ V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Do nového roku si dal Dan předsevzetí, že začne chodit do posilovny, protože potřebuje zhubnout a také posílit ruce. Aby nelenošil, na to dohlédne jeho přítelkyně Kristýna, která mu věrně stojí po boku a s níž by rád jednou podnikal. Ona si chce otevřít stánek s kávou a on jí chce pomáhat s účetnictvím poté, co si udělá kurz.

Jejich příběh je jako vystřižený z červené knihovny. „Chodili jsme spolu do mateřské školy, už tehdy mě Dany požádal o ruku. Základní školy jsme měli vedle sebe, po celou tu dobu mě hrozně chtěl. Já ho ale nechtěla, odmítala jsem ho,“ zavzpomínala Kristýna. S Danielem se pak úplně přestala vídat. Když se dozvěděla o jeho vážném úrazu, začala sledovat jeho osud. A pak jednou zčistajasna sedla a napsala mu. „Už ani nevím, proč jsem to udělala. Začali jsme si pak psát, začali jsme se vídat a v dubnu už to budou dva roky, co jsme spolu. Nevěděla jsem tehdy, jak se k němu chovat, ale on je úplně v pohodě, je se vším smířený a dá se s ním mluvit o všem. Kdybych ho neviděla, nepoznám, že má nějaký handicap. Spousta lidí se diví, jak spolu můžeme být, ale já bych neměnila,“ uvedla Kristýna s tím, že Danovu dávnou prosbu o ruku určitě jednou vyslyší. Chce s ním postavit dům, cestovat.