„Nejtěžší ze všeho je dostat nápad, pak už to s trochou trpělivosti jde,“ říká nad svým naaranžováným stolem na téma exotika studentka třetího ročníku Střední školy obchodu, užitého umění a desingu Jana Králíčková. Obor aranžérka si vybrala, jako mnoho dalších, proto, že ji baví.

Kritéria pro volbu budoucího zaměstnání jsou ale různá. „Hlavně se na téhle škole nemusely dělat přijímačky a taky je tam velký výběr předmětů,“ přiznává sedmnáctiletá Nikola Novohradská ze školy Provozu služeb v Plané u Mariánských lázní.

K některému zaměstnání musí mít žák někdy i silný žaludek. Budoucím sestřičkám prý pohled na krev nebo otevřenou zlomeninu problém nedělá. „Krev mi nevadí, ani na patologii jsem se nebála. Nejhorší ze všeho bylo prolézt první ročník,“ směje se Kristýna Bultasová ze střední zdravotnické školy, která chce jednou pracovat na neurologii.

Žáci zvali své nástupce

Podle školáků ze Stoda, Horní Břízy i Oselců se však davy zájemců nehrnuly

„Od rána tu byl asi jeden člověk a to je škoda. Myslím, že je to dost zajímavý obor,“ říkal včera Martin Gerneš, student 2. ročníku oboru mechanik–elektronik stodské střední školy. Seděl u stánku, který právě jeho školu a obor reprezentoval v plzeňském Domu kultury Inwest v konkurenci z celého kraje.

U stánku byla přitom podle Davida k vidění třeba zajímavá tabule s kompletním zapojeným autoalarmem. Elektrické obvody byly také jedním z důvodů, proč si tuto školu vybral. „Zajímalo mě to vždycky a teď mě to i baví,“ pokračoval s tím, že ačkoliv studuje ve Stodě, pochází z Tachovska. A není prý sám. „Na ubytovně je to skoro samý Tachovák, je nás dost,“ dodal s úsměvem.

Stodská škola se ale prezentovala i kuchaři, číšníky a řada přišla i na kadeřníky a kadeřnice. Ti si dokonce odbyli svoji premiéru, když se plnému sálu představili svou přehlídkou šatů a účesů inspirovanou ročními obdobími. „Na přípravu jsme měli asi měsíc a půl ode dne, kdy jsme se dozvěděli, že budeme přehlídku mít,“ konstatovala Michaela Hanzalová, jedna z moderátorek.

Na přehlídkovém molu si mohli diváci všimnout třeba Veroniky Kasíkové s vyloženě jarním účesem doplněným květinou ve vlasech. Česala ji Helena Schneppová. „Zabralo to asi tři čtvrtě hodiny,“ zhodnotila svoji práci Helena. „Ani mi nevadilo sedět v křesle, pořád si se mnou povídali,“ usmívala se Veronika.

S účesem ledové královny se pak předvedla další z dívek Michaela Brychová. „Česala mě Terka Hájková a trvalo jí to také necelou hodinu. V životě jsem ale žádnou přehlídku nedělala, takže nejdřív přišel stres, ale pak to bylo dobré. Druhá odpolední přehlídka už bude bez problémů,“ říkala spokojená Michaela.

Nedaleko stodského stánku byly Dita Jansová a Barbora Myšíková, druhačky z oboru keramik Středního odborného učiliště Horní Bříza. Na stolku před nimi byly vystavené dekorativní i užitkové keramické předměty, výrobky jiných hornobřízských žáků, každý s cenovkou a štítkem se jménem. „Všechny už jsou prodané, byl to strašný fofr. Ještě jsme ani ráno nevybalily a už se prodávalo,“ smály se dívky. Podle nich chodilo více lidí právě pro keramiku, než pro letáky a informace o škole a studiu. „Přitom když jsme byly v Klatovech nebo Rakovníku, bylo to přesně naopak. Keramika nám zbývala a na školu se ptalo hodně lidí,“ říkala Dita.

Posledním zástupcem Plzeňska bylo učiliště z jihoplzeňských Oselců. „Prezentujeme se tady čtyřletými maturitními obory – uměleckořemeslné zpracování dřeva a umělecké kovářství,“ uvedl zástupce ředitele této školy Zdeněk Tauchen. U oseleckého stánku bylo tedy možné obdivovat především kované a dřevěné věci. Lidé se zajímali hlavně o komodu či velkou šachovnici s několika figurkami. „Také u nás se ale zastavovali většinou jen ti, kteří měli zájem přímo o tyto obory. A mnoho jich nebylo,“ konstatoval Tauchen.