Dvě holky a šest kluků si tu na statku Lüftnerka hraje na fotbalisty. V pondělí sehráli veledůležité utkání Světlých proti Strakatým. Nejvyšší liga nebo viktoriánský dres je ale nejspíš nikdy nečekají.

„Selátka jsou zvídavá, zvědavá a všetečná a ve výběhu mají jako hračku fotbalový míč. Návštěvníci je tak klidně mohou zastihnout při hře," říká mluvčí zahrady Martin Vobruba. Ovšem zda je nutné malé fotbalisty motivovat třeba tím, že se míč něčím pomaže, Vobruba říct nechtěl, prý jde o služební tajemství. Úplně nejraději si ale čuníci hrají se svými ošetřovateli. „Rádi nás okusují, to je baví nejvíc," podotkla ošetřovatelka Věra Březáková.

Prasátka dnes váží zhruba desetinu toho, co jejich matka Betynka. Té jsou dnes necelé dva roky, mláďata má poprvé. Sama se do fotbalového zápasu svých potomků ráda vloží. S míčem si hrávala už jako malá, tehdy ale neměla spoluhráče. „Funguje jako hrající trenér, rozhodčí, ale i občerstvovací stanice," vtipkuje Martin Vobruba.

Kromě malých selátek je na statku Lüftnerka k vidění i jehně nebo tele. Až tito drobečci vyrostou, nezůstanou tu. „Podobně jako kůzlata nebo jehňata, jsou i naše selátka nabízena jiným zoologickým zahradám nebo do soukromých chovů na farmy," doplnil mluvčí.

A jak pondělní zápas dopadl? Padly dva góly, ovšem kvůli absenci opakovaných záběrů nebylo možné určit střelce branek. Hráči se po únavném utkání rozešli ve smíru, po chvíli byli dokonce všichni viděni bok po boku v jednom houfu u rozhodčího – maminky Betynky.