První z nich byl v Plzni a brzy následovaly lokality na Slovensku, ve Španělsku, Maďarsku a Rusku. V posledně jmenované zemi už však park nefunguje.

Ruský DinoPark jste po sedmi letech provozu uzavřeli. Mrzí vás to?
Na jednu stranu ano, protože byl v krásném přírodním prostředí, byl úspěšný, dobře hodnocený a dali jsme si na něm hodně záležet. Bohužel byl ve městě, které tenkrát nikdo neznal. A teď je to město na titulních stránkách novin, jmenuje se Bělgorod. Park jsme přestali provozovat za prvé proto, že nemůžeme fungovat ve válečné zóně a za druhé ani nechceme být v takové zemi, jakou Rusko dnes je.

Jak to v tamním parku vypadá nyní? Máte nějaké zprávy?
Nevím. Naši lidé tam na servis už nejezdí a ani to po nich nechceme. Hranice jsou uzavřené a upřímně řečeno, s lidmi, se kterými jsem se znal, se po začátku vojenské agrese už nebylo možné bavit, protože si vylepili to velké Z na své profily na sociálních sítích. Proto jsem s nimi přestal dále komunikovat.

Pojďme k příjemnějším věcem. Kdy vlastně vznikl nápad otevřít si DinoPark?
Ten úplně první vznikl tak trochu náhodou. Pořádali jsme v roce 1999 v Plzni výstavu Návrat dinosaurů a to téma se mně zdálo natolik nosné a neobsazené, že jsem se toho chytil a pokusil jsem se přijít s myšlenkou trvalého zábavního parku s dinosauří tematikou.

Vydří mláďata z plzeňské zoo.
Malé vydry z plzeňské zoo už se učí lovit. Na klacíkách a kouscích kůry

Bylo složité ji realizovat?
Ve spolupráci s plzeňskou zoologickou zahradou, pro kterou jsme tenkrát pracovali jako reklamní agentura, jsme připravili jednoletý projekt na zvýšení návštěvnosti v nevyužitém lesoparku na Lochotíně. Vznikl tak DinoPark, který se okamžitě stal natolik úspěšným, že i sama ZOO jej chtěla jako trvalý projekt. Od té doby tam funguje už 22. sezonu. Mimochodem slovo DinoPark jsme použili jako první a je to naše chráněná známka pro celou Evropskou unii. Jak v obrazové tak slovní podobě.

Vzpomenete si, který byl váš první model dinosaura? A existuje ještě?
Úplně první byl deinonychus, a to proto, že byl dostatečně malý, abychom jej mohli vyrobit v naší tehdejší dílně. Byl velký tři metry a stále ještě zdobí ostravský DinoPark.

Kolik modelů dinosaurů, větších či menších, máte v Plzni?
Bude to více než padesát, ale nelze to tak úplně jednoduše spočítat, protože se jedná i o části koster nebo drápy, takže je přesnější uvádět počet scén a těch je tam pětadvacet. Některé obsahují mnoho modelů, ale často i jen jeden model, jako je třeba ten náš největší 26 metrů veliký apatosaurus.

Jak dlouho se takový model vyrábí?
Záleží, jak rychle chceme, aby vznikl. Na velkém modelu pracuje zhruba 10 lidí asi tři měsíce. Ale jsou modely, které se vyrábějí roky. To jsou zejména ty robotické. My teď stavíme už jejich šestou generaci. Model musí napřed vzniknout v projekci, v kreativě a pak se teprve hledá ta mechanická cesta, mnohdy metodou pokus omyl. Kůži jsme například vyvíjeli pět let, než jsme dosáhli kvality, jakou jsme potřebovali. A třeba sestrojit náš nejlepší robotický model čůrajícího triceratopse podle projektu nám trvalo dva měsíce. Umí reagovat na návštěvníky, má 17 druhů pohybů a samozřejmě vydává i zvuky.

V souvislosti s tím mě napadá otázka, zda při návrzích spolupracujete například s paleontology či jinými odborníky na prehistorii?
Už od začátku jsem chtěl, aby to byl naučný edukativní park, jak pro odbornou veřejnost, tak třeba pro školní výlety. Nechtěli jsme stavět jen nějaké dráčky, ale dělat dinosaury tak, jak na ně paleontologická věda v současnosti nahlíží. A paleontologie se každé desetiletí mění. Třeba první dinosaurus, myslím že to byl iguanodon, byl popsán někdy na začátku 19. století a lidi si ho představovali úplně jinak než teď. Takže naše modely jsou tak paleontologicky věrné, jak to jen věda umožňuje.

A ti odborníci?
Naším odborným pramenem je Natural History Museum v Londýně, kde máme dobré kontakty a dodnes je to náš referenční zdroj. Pokud si nejsme jisti a panují třeba na nějakou věc rozdílné názory, tak se na ně obrátíme. Po praktické stránce je pak naším odborným garantem docent Josef Pšenička ze Západočeského muzea, se kterým spolupracujeme už čtvrt století.

Zajímají mě ty zvuky, které modely některých dinosaurů vydávají. Jak vlastně vznikají?
Do velké míry je to fantazijní záležitost. My nedokážeme říct, jaký ten dinosaurus měl hlas. Můžeme to jen odhadovat například z umístění nosních otvorů v lebce. Zvuk, stejně jako třeba barva očí, je fantazijní záležitost našich kreativců. Vždy si ale dopředu řekneme, zda by to měl být hlas k odstrašení či naopak k vábení. To je velký rozdíl.

Najdou se i přesto návštěvníci, kteří vám vytknou nějakou nepřesnost ve vzhledu vystaveného modelu nebo v informacích o něm?
Najdou a máme takové návštěvníky rádi. Protože DinoParky vznikly, aby lidé přemýšleli o přírodě, jak ji chránit a hlavně o tom, co dělat, aby se současná příroda nestala přírodou minulou, jak vidí právě v DinoParcích. Takže máme rádi přemýšlivé návštěvníky i za cenu, že nás třeba opravují.

Dá se říci, jaká je životnost modelů, když jsou neustále vystavené vlivům počasí?
Vlastně to ani nevíme, pořád máme venku modely té první generace a to už jsou v Plzni třiadvacet let. To mluvím o statických modelech. A robotické modely mají takovou životnost, jak dobře se o ně staráte. Největším nepřítelem robotického modelu jsou ale návštěvníci. Pokud se nám jej podaří uchránit před nájezdy těch největších současných predátorů, což jsou děti, zejména ty na školním výletě, tak ten model vydrží hodně. Otázkou však je, zda ten model nezastará dřív morálně než technicky.

S poškozováním dinosauřích modelů se tedy setkáváte často?
Není to tak strašné, ale je pravda, že někteří návštěvníci nám je ničí. Pravidelně takové modely opravujeme, jen nerozumím tomu, proč někteří jedinci mají největší zájem na tom, aby vyzkoušeli, jestli ten zub se dá vylomit nebo ten dráp utrhnout. Všichni přece musejí vědět, že ty modely někdo vyrobil rukama a dal do nich spoustu invence, času a energie. Ale většina návštěvníků je slušných. Ale modely nám ničí třeba i veverky, které si dělají hnízda v molitanu nebo je rozklovávají ptáci.

Přichystali jste si pro letošek nějaké novinky, na které bychom se mohli těšit?
Jednu z novinek jsme nazvali DinoVěda. Jde o soubor skal, ve kterých jsou vyobrazeny reliéfy, jak si lidé představovali dinosaura před padesáti nebo sto lety. V každém DinoParku je ten dinosaurus jiný. Máme také v našem kině i nový 3D film Ztracený svět 2 a začínáme už dělat na dalším.

Je něco, čím byste chtěli návštěvníky překvapit v budoucnu?
Mohu prozradit, že jsme začali pracovat na nové generaci robotických modelů. Aby se za pár let takový dinosaurus sám autonomně pohyboval po parku na základě čidel a umělé inteligence. Ale ta cesta bude dlouhá, drahá a náročná, ale už jsme jí odstartovali a chtěli bychom to technologicky zvládnout. Jen nevím, zda to bude za rok nebo za pět let.