Autorkou hry je Marie Nováková, která pochází z Chebska. Její dílo je příběhem komunity a krajiny rakouskouherských, československých a posléze českých Sudet. Inspirovala se historickými i současnými problémy a specifickou poetikou západočeského pohraničí, do kterého se hluboce otiskly politicko-historické turbulence druhé poloviny 20. století a začátku 21. století.

Autorka zkoumá, nakolik se paměť místa otiskuje do podob současného života v něm. Inscenace tak s nadhledem, skrze zaslechnuté nebo tušené příběhy, vyvrací zaběhaná klišé a vžité předsudky. „Krajina se sklady se sice odehrává zcela konkrétně na Chebsku, nicméně pás logistických hal se táhne od plzeňských Borských polí až po nejzápadnější hranici Čech a proměňuje tvář krajiny, trh práce a etnické složení komunit. Moje hra je mimo jiné o neustálém migračním pohybu lidí na malém kusu země, a kde jinde tuhle inscenaci uvádět než na nádraží,” říká Nováková.

Psát o regionu, který dobře zná, pro ni bylo snazší. „Každý, kdo má vůli něco napsat, potřebuje mít nějaký osobní základ osobní. Pro mě je místo, kde se hra odehrává naprosto zásadní. Příběh je vlastně o tom, jak moderní dějiny změnily tvář krajiny a místní komunity. Má také obecnou platnost, protože dějiny se prohnaly všude. Ale díky tomu, že já mám vztah k těm konkrétním místům i k lidem, některé z postav ostatně mají reálný základ, na mou imaginaci to působí lépe, než kdyby šlo o místo, která tak dobře neznám,” svěřuje se autorka.

Hru napsala v době covidové pandemie, kdy se po letech vrátila do míst, odkud pochází. „Vnímám tam změnu k lepšímu i k horšímu. Žila jsem od narození do deseti let, mezi roky 1989 a 1999, ve vesnici vzdálené dva kilometry od státní hranice. Kraj kolem mého rodného domu byl vlastně úplně pustý, protože tam bylo hraniční pásmo.

Herečka Andrea Mohylová hraje v představení Divadla J. K. Tyla v Plzni Být nebo nebýt.
Umělá inteligence se snad divadla nedotkne, říká herečka Andrea Mohylová

Kraj je dost poznamenaný, tehdy bývalo všechno úplně zarostlé a nejasné, a vlastně nikdo moc nevěděl, jak hraniční pásmo vypadá. Poprvé mnoha letech se do něj dalo vstoupit a objevovat, co zde ze vsí a staveb zůstalo. Co tam zbylo po pohraniční stráži. Dneska už vše vypadá trošku jinak. Některé zaniklé obce se dají i dnes vystopovat, některé jsou určitým způsobem zakonzervované. Něco už je opravené,” sděluje Nováková. Za negativní změnu pak považuje fakt, že část krajiny je zastavěna logistickými sklady, které jsou v názvu její hry. „Krajina se za těch třicet pět let mého života výrazně proměnila. Přesto zůstává její tajemný ráz spojený s opuštěností,” podotýká.

Náhodou není ani výběr místa premiéry. „Moving station mi bylo zásadní kotvou v dobách mého náctiletí, kdy jsme se s rodiči přestěhovali z vesnice na Chebsku do Plzně. Našla jsem tu přátele, podporu, prostor k tvorbě a vytvořila své první divadelní inscenace se souborem Kühlschränke, v zimě a prachu ještě nezrekonstruované budovy. Inscenování hry o krajině mého dětství v budově mé puberty je tedy takovým dvojím návratem domů,” vysvětluje.

Krajinu se sklady mohou diváci v Plzni vidět ještě 17. a 30. května, vždy od 19 hodin, dále pak v září v rámci Mezinárodního festivalu Divadlo. V říjnu se potom uskuteční pražská premiéra v Divadle VILA Štvanice.