Neštěstí stalo se v klatovském akciovém pivovaru, kde budovali sklepy, a to odstřelem. Střílelo se vždy po poledni a večer, kdy již všichni dělníci odešli. „Vzdor přísnému zákazu a důraznému napomínání bývají někteří dělníci přece tak neopatrní, že zůstávají nablízku. Tak učinil také včera o poledni zedník Rybín z Tupadel, jinak velmi spořádaný a pracovitý člověk, který nehledě nebezpečenství obědval u sladovny,“ popisoval týdeník Šumavan. Dodal, že odlétnuvší kámen Rybína zasáhl a zranil ho tak vážně, že ač byl přenesen do nemocnice, pochybuje se silně o jeho uzdravení. (1873)

Hedvábnický spolek domažlický na valné schůzi učinil usnesení, že pro budoucnost bude pěstovati netoliko stromy morušovité, nýbrž také stromy ovocné. Vydá akcie, aby na tento úmysl získal prostředky. „Účinkování spolku v takovém směru jest velevítaným, ježto tamější krajina má málo stromů ovocných, a tak jest záhodno, aby každý přispěl k dobré věci této,“ chválí týdeník Šumavan. (1867)

Chovatelé husí, kteří byli zvyklí hnát každoročně tisíce těchto ptáků do Bavor, kde byli velmi oblíbenou pochoutkou, měli v roce 1872 problém. Bavoři, zřejmě z obavy z dobytčího moru, který se v ten čas objevil v Čechách u hovězího dobytka, náhle husy z Čech zakázali. Obrovské množství zvířat tak zůstalo na české straně hranice. Jen ve Strážově jich byly stovky, což tam působilo nemalé obtíže, dělaly totiž velký hluk. (1872)

Muzejní bibliotéka v Klatovech obdržela skvostný vlastenecký dar od hraběte Černína, který ocenil i týdeník Šumavan. Jde o nalezené pozůstatky zemských pohonných desek z roku 1316, které byly objeveny v jindřichohradeckém archivu hrabat Černínů z Chudenic. (1868)

Výtržnosti při lovu ryb odehrály se na rybníku Smrkovec na Horažďovicku. Asi dva tisíce lidí se tam vrhly na četníky, kteří se jim snažili bránit v krádežích ryb. Četníci, kteří byli pod palbou kamení, marně nenechavce vybízeli, aby se rozešli. Jeden z četníků byl dokonce zraněn. Odcizeno bylo asi 400 kaprů a štik, některé z ryb byly později nalezeny u známých zlodějů z okolí. Budou hnáni soudem k zodpovědnosti. (1872)

V Podmoklech v okrese sušickém vypukl veliký požár. „Strávil při značné vichřici v krátké době 26 čísel se všemi hospodářskými staveními, také tamní zámek a synagoga lehly popelem. Z pohořelých bylo jen 6 pojištěno. Jedenatřicet rodin jest bez přístřeší, beze vší potravy, ano i bez potřebného oděvu. Rychle a vydatné pomoci jest zde nanejvýše zapotřebí,“ apeloval týdeník Šumavan. (1872)

Týdeník Šumavan kritizoval v roce 1872, že zatímco v minulosti bylo v řece Otavě tolik lososů, že ho čeleď dostávala k jídlu třikrát denně, proti čemuž se bouřila, teď je těchto ryb velice málo. „Chce-li kdo nějakého chytit, musí se pachtit a jít až pod Rábí pro tuto zvláštní lahůdku, kterou před lety nechtěla jíst ani čeládka,“ píše Šumavan. (1872)

Německá surovost, tak okomentoval týdeník Šumavan událost, která se odehrála v Klatovech, kam se dostavili Němci z okolí Nýrska k odvodu. Dorazili ale už večer před odvodem a zamířili do hospod. „Nemalé rvačky mezi sebou strhli. To platí zejména o jednom ze zdejších hostinců, kde se mezi sebou tak servali, že hostinskému židle a sklenice roztloukli,“ líčí Šumavan. Dodává, že rváči na pokyn hospodského sice odešli, ale venku dělali rámus a jeden z nich mu zasadil ránu nožem do ramene, takže muž musel být ihned ošetřen lékařem, aby nevykrvácel. Týdeník se podivuje nad tím, že Němci napadli svého krajana, a dodává, že při odvodu českých branců žádné takové problémy nebyly. (1868)

Týdeník Šumavan kritizoval v roce 1872 pracovní podmínky ve skelných hutích, nacházejících se zejména na Šumavě. „Vyrábění skla působí velmi zhoubně na zdraví dělníků, zvláště vyfukovačů skla, a skoro všichni mají v obličejích svých nepopiratelné známky smrtící nemoci. Vyfukovači skla musí pravidelně při práci své nepřetržitě devatenáct hodin tráviti,“ líčí Šumavan a dodává, že pak mají sice 32 hodin volno, ale to je nepřirozené. Navíc dělníci pracují ve velmi teplém prostředí, přičemž mají na sobě jen košili a podvlékačky. Hodně se potí a mají nepřirozenou žízeň, která „hasívá se pak nestřídmým pitím piva a kořalky“. Tito lidé jsou pak vysílení, mají řadu nemocí a všichni umírají předčasně,“ varují noviny. (1872)

Vzorný manžel, tak ironicky nazval týdeník Šumavan článek o rolníku Matěji Hoškovi z Číhaně na Klatovsku, který často chodívá domů opilý a pak trýzní ženu a rozbíjí doma okna, kamna i zařízení světnice. Vše vyvrcholilo, když celou noc hýřil u muziky ve Křížovicích a ráno s sebou přivedl muzikanty do číhaňské hospody. Jeho manželka se raději skryla ve chlévě. Hošek se poté vrátil domů, kde se pohádal s pacholkem. Když žena vstoupila do světnice, vydal se k ní se sekerou v ruce. Čeledín kryl hospodyni vlastním tělem, ale Hošek ji přesto sekl do stehna tak silně, až se sekera zastavila o kost. „Manželka Anna Hošková, v nejvyšším stupni těhotenství, sklesla k zemi, brodíc se v krvi své,“ líčí barvitě Šumavan. Dodává, že k ženě byl povolán lékař. Hošek, který z místa uprchl, byl četníky zadržen v hospodě. (1872)

Dobový týdeník Šumavan kritizoval v roce 1872 stav klatovských ulic. „Stran čištění ulic slyšíme často stížnosti, a oprávněné, a to proto, že nynější aparát k tomu j příliš zdlouhavý,“ píše Šumavan a doporučuje, aby příslušné úřady daly buď čištění ulic na starost soukromníkovi, nebo aby si každý jednotlivec ráno zametl před svým domem, jako je tomu v jiných městech. (1872)