"Před 28 lety jsem nastoupila na interní oddělení do třísměnného provozu a o víkendu jsme sloužili dvanáctky. Tenkrát jsem byla ještě svobodná a navíc mne práce bavila, takže mi práce na směny ani dvanáctky nijak zvlášť nevadily, ale teď, když mám rodinu, tak by to bylo určitě velmi náročné,“ je si jista Renáta Říhánková.

Po několika letech dostala nabídku pracovat jako staniční sestra. Podmínkou však byl vysokoškolský titul, a tak se Renáta rozhodla vystudovat tříletý obor na lékařské fakultě. „Jako staniční sestra jsem pracovala dalších přibližně pět let, poté jsem odešla na mateřskou dovolenou.

Čtěte také: Nemocnicím chybí sestry. Nepomáhá ani nadstandardní plat a proplácení přesčasů

Když jsem se vrátila, naskytla se mi poněkud jiná příležitost, a to nastoupit do ambulantního provozu na diabetologickou ambulanci, což jsem nakonec udělala,“ vzpomíná matka dvou dětí. Po deseti letech na ambulanci se Renáta stala takzvanou edukační sestrou, která pomáhá pacientům s cukrovkou, ale i s jiným onemocněním. Šestačtyřicetiletá zdravotní sestra si oproti začátkům své kariéry chválí pravidelnost směn a volné víkendy. „Chodím pouze na ranní směny a to mi vyhovuje, především kvůli dětem,“ potvrzuje.

A jaký plat dostává Renáta za svoji práci? „Myslím si, že jsem dostatečně ohodnocena,“ konstatuje. Konkrétní částku však sdělit nechtěla.