Obyvatelé dodržovali hranici důsledně. Například svého rychtáře i hospodu měla každá část obce zvlášť. Na každé straně uprostřed původní návsi stály dvě kovárny a před nimi sloupový mezník, jemuž potvorovští přezdívali 'nif–ňaf'. Byl pro ně symbolem roboty, kdy z jedné části vsi chodili lidé pracovat do Plas, a druzí na dvůr Kalec. „Aby lidé památeční sloup za války uchránili, ukryli ho na dno místního rybníka,“ říká starosta Josef Cepek. Na původní místo ho pak v roce 1953 umístili zaměstnanci památkového ústavu.

I když v roce 1849 došlo ke spojení obou částí vsi v jednu politickou jednotku, v podvědomí lidí rozdělení i nadále přetrvávalo. Platilo zde nepsané pravidlo, že když volili zástupce obce, tak musel být starosta z jedné části a první radní z té druhé.

První zmínky o potvorovském dění nás zavedou do 12. století, kdy je jako první majitel sídla uváděn Humpold. Údajně přebýval v raně středověké tvrzi obehnané příkopem a valem na kopcovité vyvýšenině.

Podle historických pramenů byl pak v letech 1220–1240 na nádvoří tvrze vystavěn kostel sv. Mikuláše. Kromě církevní funkce plnil i funkci ochrannou. V době hrozícího nebezpečí se tu totiž ukrývali lidé z širokého okolí. Kostel zde stojí dodnes.

V 16. století vznikl u Odlezelského jezera lom, ze kterého si načervenalý pískovec pro své stavby zvolili například plaští cisterciáci či mnozí mlynáři na mlýnské kameny. Na počátku 17. století tu trávil část svého života i básník Tobias Christophorides.