Důvod je jasný – majitelé bytů si takové nájemníky většinou nepřejí. Potvrdil to test Deníku. Oslovili jsme makléře pěti realitek v Plzni a vyzkoušeli, zda zprostředkovávají stejné nabídky všem bez ohledu na barvu pleti. Nejdříve do vybraných společností zavolal L. Žiga, poté předstírala zájem o stejný byt redaktorka Deníku. Ve čty-řech případech z pěti byl romský zájemce okamžitě odmítnut, redaktorka ani jednou.

„Dobrý den, prosím vás, našel jsem na internetu, že pronajímáte byt 2+1 Východní předměstí, Ořechová, je to ještě aktuální?" začíná hovor Plzeňan. „Je to aktuální, zatím," ozývá se z druhého konce sluchátka. „Prosim vás, my jsme dva dospělí a jeden šestnáctiletej kluk, bylo by to možný?" konkretizuje. Následně makléřka informuje dotyčného o ceně. K lámání chleba dochází v momentě, kdy Žiga přiznává romskou příslušnost: „A prosim vás, ještě jeden dotaz, jsem cikán, nevadí to?" „Myslím si, že to majiteli vadit bude, protože mluvil o tom, že nemají v domě dobré zkušenosti," vysvětluje žena. 

Pomůže pracovní smlouva a trestní bezúhonnost? 

Zájemce se ovšem nedá a pokračuje v rozhovoru. Snaží se dotyčnou přesvědčit, argumentuje, že by mohl poskytnout svou i manželčinu pracovní smlouvu a doložit trestní bezúhonnost obou. „… jediné, co by se mohlo zkusit, reference od bývalého majitele, tam, kde jste doteď bydleli," nastiňuje alternativu. Ačkoli Žiga slibuje i dodání dobrého posudku, závěr rozhovoru není příliš optimistický: „… nabídnout to (pozn. redakce: majiteli) můžu, jestli mi to odmítne, to já netuším," uzavírá makléřka.

Později se hovor opakuje, o stejný byt má zájem redaktorka. Vše jde hladce, prostor je volný a podmínky nejsou žádné. „Jenom bych chtěla vědět, kdo byste tam bydlel a kolik lidí?" Po odpovědi je pozvána na prohlídku podnájmu.

Scénář druhé konverzace je ještě přímočařejší. Žiga oslovuje další realitní kancelář, uvádí informace o sobě. Vtom ho makléřka zaskočí otázkou: „Romové nejste?" „Jsme Romové," přiznává Plzeňan. „No, tak pan majitel je nechce," dodává zaměstnankyně realitky. Žiga žádá odůvodnění, ale od ženy se mu dostává obligátní odpovědi – musím respektovat přání majitele.

Po stejné nabídce se pídí rovněž redaktorka Deníku. A rozhovor se odehrává velmi podobně jako ten první. „Jsou nějaké podmínky?" vyzvídám. „Podmínky, nerozumím, na jaké se ptáte. Jediné, co pan majitel chce, aby tam byla slušná rodina, platili a bydleli spokojeně," vyjmenovala žena. Redaktorka ji ubezpečuje, že to nebude problém, a poté přichází pozvánka na prohlídku.

Romy a velké psy majitel nechce 

Žiga zkouší štěstí potřetí, ani tentokrát ale neuspěje kvůli své barvě pleti. „To asi bude problém. Mám pocit, že už jsme spolu mluvili," odkazuje se pracovnice realitní kanceláře na předchozí kontakt. „To bylo asi čtrnáct dní, mladá paní, já volám furt, nevím, komu volám, tak to se nezlobte. Mě to štve. Říkáte, že nemám šanci na ten byt, jo?" ptá se opětovně Plzeňan. „Nemůžu vám nabídnout ani jeden… Obávám se, že takhle pochodíte všude jinde taky," ujišťuje tazatele. I doložení dokumentů je podle ní zbytečné.

A jaká je možnost pro redaktorku? Vše nasvědčuje tomu, že nic nebrání si podnájem prohlédnout. „Majitel nechce Romy. To říkám dopředu, jelikož už mi dvakrát volali na 
tenhle byt. Toť asi vše. Obrovského psa by taky nechtěl," vymezuje předem stanovené hranice.

Podnájem je obsazený, jiná nabídka pro Roma není 

Mizivou naději dostává Žiga také počtvrté. Vybraný podnájem je obsazený, ideální bude podívat se na webové stránky. Žádná nabídka pro Roma zaměstnankyně realitní kanceláře nemá.

Redaktorka dostává stejné informace, byt už není k mání. Nicméně žena jí ochotně sděluje, že je k dispozici jiná možnost, kterou brzy umístí na internet.

Dobrá zpráva přichází až na závěr. Žiga očekává odmítnutí. „Mně to nevadí, mně peníze nesmrdí," slyší z úst posledního osloveného. I když i tady se najdou majitelé, kteří nebudou s ubytováním Roma souhlasit, možnost se zřejmě najde. Rozhovor redaktorky se tedy výrazně neliší od toho předchozího, bydlení by se pro ni našlo.

Realitky nechybují, právně je vše v pořádku 

Uvedené jednání realitek ovšem není podle právníků v rozporu se zákonem. „V okamžiku, kdy se zaštítí prohlášením, že jde o přání majitele, jsou svým způsobem krytí," uvedl advokát Zdeněk Veber.

S podobnými zkušenostmi, jako má Žiga, přichází do plzeňské pobočky Člověka v tísni mnoho klientů. „Je to běžná praxe. Když Romové oslovují realitky, už dopředu říkají, jakého jsou etnika," uvedla sociální pracovnice této organizace Vlastimila Festingerová.

Další alternativou pro Romy je požádat o městský byt, musí ale projít hodnotícím sítem. „Ve městě je přibližně 3300 bytů. Zhruba půlka jsou standardní. Druhá část je nižší kvality, takovým příkladem je třeba dům v Jateční, kde byl v úterý výbuch," konstatoval náměstek primátora pro oblast dopravy a správy majetku města Miloslav Šimák. Jestliže se Romům nepodaří ´získat´ ani městský byt, končí často na ubytovnách, což není ideální řešení kvůli prostředí i mnohdy vysokým nájmům.