VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pořád u nás existuje spousta lidí, kteří chtějí druhým znepříjemňovat život

Plzeň - Deník vzpomíná na osudový srpen roku 1968. 

21.8.2018
SDÍLEJ:

Fotograf Jiří Plzák s knihou Plzeň v srpnu 1968.Foto: Deník / Zdeněk VAIZ

Byl šéfem ateliéru družstva Fotografie U Zvonu, užíval si atmosféru uvolněných 60. let, konečně mohl cestovat. „Měl jsem velké štěstí, v práci jsem byl svým pánem, v podstatě jsem si dělal, co jsem chtěl,“ popisuje po 50 letech pocity tehdy 34letého fotografa Jiří Plzák. Pak přišla rána, srpnová invaze, konec nadějím na svobodnější život v zemi. Fotograf prožíval tragické okamžiky ve ´svém´ městě, kde nafotil unikátní snímky. Nyní vyšla kniha s názvem Plzeň v srpnu 1968, která tyto fotografie představuje.

Jak jste vnímal atmosféru druhé poloviny 60. let v Československu, potažmo v Plzni?

Uvolňování poměrů bylo znát všude – v kultuře, televizi, rádiu, vycházely Literární noviny, kde byly články naprosto svobodné.

Zvyknul jsem si na to rychle, mohl jsem cestovat, což jsem využíval, všechno šlo najednou mnohem líp.

Na to se zvyká dobře …

Pro mě to bylo ohromný, vždyť já do nějakých třiceti nikam nesměl, nikde jsem nebyl, všechno bylo zakázané. Najednou bylo všechno dovolené, na všechny moje kamarády to působilo dobře, říkali jsme si, že snad budeme moct ještě soukromničit. (usmívá se)

Z knihy Plzeň v srpnu 1968.

Jakým způsobem se to odrazilo ve vašem životě?

Bez problémů jsem dostal vízum, v roce 1966 jsem byl na první výstavě Fotokina v Kolíně nad Rýnem, pak jsem byl v v roce 1968 (těsně po okupaci) na té druhé. Byla to světová výstava, bylo tam snad 1500 firem vystavujících svoje výrobky.

Vypadalo to, že se posun ke svobodě nemůže zastavit, že?

Opravdu, po 20 letech (v roce 1968) se uskutečnily oslavy osvobození americkou armádou  a pověstný Majáles. Ze začátku jsme byli překvapeni, že se to vůbec může, nevěřili jsme tomu. To byly největší signály uvolňování poměrů.

Ale přece muselo být stále dost lidí, kterým tyto změny nevoněly.

Vyrostl jsem v Plzni, dá se říct, že jsem tu měl stovky známých. A všichni, i ti, co byli ve straně, kteří tam mimochodem byli většinou kvůli tomu, že chtěli zastávat nějakou pozici v práci nebo měli děti a chtěli, aby se dostali na školu, tomu fandili, dřív byli naštvaní, že bylo vše tak utažené. I oni proto uvolnění přivítali. Celá Plzeň to prožívala, podívejte se na snímky, bylo to tam narvaný (ukazuje na fotky z oslav osvobození v roce 1968). Nikdo tomu nechtěl věřit, na druhé straně jsme měli pocit, že je to stálý pokrok, že se bude vše dál uvolňovat, bude se moct cestovat všude,…

A co běžný život? Byl znát posun v životní úrovni?

To ne, tak daleko to nedošlo. Když jsme chtěli džíny, museli jsme do Tuzexu a předtím pochopitelně sehnat bony. V krámech toho moc nebylo, nebyl výběr. Třeba v zelenině: v regálech pár minerálek, trochu mrkve, brambory. Nedalo se to se Západem vůbec srovnávat, ten rozdíl byl velký.

A měli jste vůbec porovnání?

Měli, propaganda už nefungovala. Od roku 1966 jsem jezdil na Západ, měl jsem tam kamaráda, který zase jezdil za mnou do Plzně. Měli jsme informace, koukali a poslouchali jsme západoněmeckou televizi i rozhlas.

Opravdu jste netušili, že by mohla přijít okupace?

Ne, v německé televizi jen mluvili o větším pohybu vojsk, ale ani zmínka o možném napadení. To netušil nikdo. Přece to neudělají, to by byli hloupí, říkalo se. Také jim to lidé nezapomněli.

Jaký byl první vjem středečního rána 21. srpna 1968?

Já vstával v pět, do práce chodil na šestou. Už ráno jsem zaznamenal pohyb vojáků. Říkali jsme si, proboha, to jsou Rusáci. Už byli všude: na náměstí (Republiky), Masarykově náměstí, hlavně obsazovali rozhlas, poštu, tiskárnu, …

A vy jste vyrazil s foťáky do ulic?

Přiznám, byl jsem obezřetný, než jsem vyrazil. Ale tady lidé nekladli odpor jako v Praze, nestřílelo se, všude byl klid a tak jsem byl postupně drzejší a fotil všechno, postavil se i před kola tanků. Byl to pochopitelně divný pocit.

Pověstné z té doby bylo přesvědčování vojáků. Jak to probíhalo v Plzni?

Lidé se postupně přes den shlukli v ulicích a protože většina uměla rusky, snažila se s vojáky diskutovat. Jenže vojáci mluvit nechtěli, nevěděli, o co jde a snad ani kde jsou. Diskuze tak probíhala jen s oficíry. Tady si zrovna jeden (ukazuje na fotografii z knihy) dělá poznámky. Oni tvrdili, že nám hrozí kontrarevoluce, byli naočkovaní.

Co jste dělal v dalších dnech?

Už za týden jsem jel na Západ, na zmiňovanou cestu do Kolína. Vrátil jsem se za měsíc. Tanky a vojáci už v ulicích nebyli vidět, stáhli se do posádek.

Neměl jste chuť  na Západě zůstat?

Já jsem se vždycky na Západě cítil dobře. Jenže už mi bylo 34 let, měl jsem dobré zaměstnání, postavení, říkal si, to nemá smysl.

Na druhé straně, když jsem se vrátil z Kolína, zjistil jsem, že můj brácha, bylo mu tehdy 26, utekl do Austrálie. Ale nejen on,  zároveň jsem v Plzni nenašel desítky kamarádů, známých, většinu z nich už jsem nikdy neviděl.

Měli jsme pocit: je to definitivní konec a bohužel se to potvrdilo, vždyť tady měli 35 různých základen.

Kolik jste tehdy nafotil snímků z okupované Plzně?

Myslím, že to mohlo být tak kolem 300 fotek. Něco mezi 50 a 60 snímky jsem hned prodal v Německu, byl o ně velký zájem, kolem 80 je v nové knize Plzeň v srpnu 1968, která právě vyšla.

Měl jste později problémy, že jste se s fotoaparátem po městě v srpnových dnech pohyboval?

Nikdy. Musím ocenit, že i když mě vidělo opravdu velké množství lidí, nikdy se nestalo, že by mě někdo udal nebo nutil, abych  filmy odevzdal. Platila ale nepsaná dohoda, že fotografie dál nebudu publikovat, dávat dál. A to jsem opravdu splnil.

Jakou fotku si nejvíc ceníte?

Asi tu z náměstí, kde je kolona asi deseti tanků kolem radnice. Z toho čiší  ta hrůza, masová ukázka síly.

Z knihy Plzeň v srpnu 1968.

Dostal jste se potom někdy na Západ?

Ne, za komunistů ne. Navíc, v roce 1969 začal platit zákon, který stanovil, že kdo má na Západě příbuzného – emigranta, nesmí pět let vycestovat na Západ.

Cestování na Západ jste si alespoň trochu vynahradil po revoluci.

Ano, s ženou cestujeme moc rádi. Ale pořád u nás existuje spoustu lidí, kteří chtějí druhým znepříjemňovat život.  Byl bych rád, kdyby se tohle už nevrátilo. Nejhorší totiž bylo, že se člověk musel o všechno doprošovat.

Autor: Evžen Zavadil

21.8.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Obchod - Obchod Prodavač, prodejce 23 000 Kč Prodavači v prodejnách. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 23000 kč, mzda max. 26000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: MVP: Nákupní park Nákupní 9, Plzeň, Kontakt: personalni@breno.cz, , Přijmeme IHNED nebo po dohodě na HPP prodavače - muže ( vzhledem k celkové fyzické zátěži není tato práce vhodná pro ženy) pro maloobchodní prodejnu koberců v Plzni, Nákupní 9, Park Berounka. Požadujeme dobrý zdravotní stav, trestní bezúhonnost, výhodou praxe v oboru, není ale podmínkou. Nabízíme odpovídající mzdu s možností prémiového ohodnocení, příspěvky na stravné,profesní i mzdový růst a práci v malém příjemném kolektivu. Své stručné životopisy zašlete na e-mail personalni@breno.cz , a nebo se uchazeči mohou informovat také přímo u vedoucího prodejny. Vybraní uchazeči pak budou vyrozuměni o dalším postupu.. Pracoviště: Koberce breno, spol. s r.o. - 015 - 26 - plzeň berounka - berounka park, Nákupní, č.p. 1456, 312 00 Plzeň 12. Informace: , . Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 16 000 Kč Pomocníci v kuchyni kuchař/kuchařka - pokladní. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Dělené směny, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 19000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pro náš stravovací provoz u klienta, spol. JTEKT AUTOMOTIVE v Plzni - Bory, hledáme pomocnou sílu do směnného provozu NE (noční) - ČT (noční) /22.00 - 6.00/. Hrubá mzda 16.000 - 19.000 Kč. Víkendy 2x měsíčně., Hledáme zájemce, kteří mají chuť pracovat u stabilního zaměstnavatele, jsou dochvilní, spolehliví a mají zájem o gastro obor., Nabízíme stabilní zaměstnání u renomované společnosti, jistotu pravidelné mzdy, možnost karierního postupu, férové jednání a výhodné stravování., Zaměstnanecké výhodY: Zvýhodněné stravování, příspěvek na životní/penzijní pojištění, firemní akce. Pracoviště: Gth catering a.s. plzeň (jtekt), Folmavská, č.p. 1152, 301 00 Plzeň 1. Informace: Bělocká R., +420 736 527 603(8-15h). Věda a výzkum - Věda a výzkum Strojní inženýři ve výzkumu a vývoji 35 000 Kč Strojní inženýři ve výzkumu a vývoji Technický konzultant (v oblasti svařování). Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 35000 kč, mzda max. 45000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Životopis prosíme zasílat předem na e-mail: ludka.majerova@esi-group.com, , Požadujeme: , - VŠ technického směru - fakulta strojní nebo aplikovaných věd, - Angličtina na komunikační úrovni, - Zkušenosti z oboru technologie svařování výhodou, Zaměstnanecké výhody: stravenky. Pracoviště: Mecas esi s.r.o., Brojova, č.p. 2113, 326 00 Plzeň 26. Informace: Luďka Majerová, +420 377 432 931. Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 75 Kč Uklízeči a pomocníci v hotelích, administrativních, průmyslových a jiných objektech Pokojská. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 75 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Životopisy prosíme předem na e-mail: recepce@enjoyinn.cz , Požadavky: reprezentativní vzhled, schopnost komunikovat s klienty hotelu. , Pracovní doba dle dohody., Nástup možný ihned.. Pracoviště: Little big s.r.o., Zbrojnická, č.p. 115, 301 00 Plzeň 1. Informace: Kontakt, .

Ilustrační foto.

Dětí přibývá, mateřinky v kraji jsou přeplněné

Na snímku je městská policistka před obrazovkami ukazujícími pohyb v ulicích snímaný kamerami.
12

FOTOGALERIE: Strážníci v novém

ON-LINE: Na dotazy odpovídal lídr ODS a kandidát na primátora Martin Baxa

Plzeň - Martin Baxa, lídr ODS pro říjnové komunální volby, patří k favoritům v boji o pozici plzeňského primátora.

Začal ITEP, trvá do soboty

Plzeň - V Městské hale Lokomotiva začal ve čtvrtek veletrh cestovního ruchu ITEP, který kromě tipů na výlety, nabízí i zábavný a vzdělávací program.

Sociální byty jsou hotové

Radnice zrekonstruovala v plzeňské Plachého ulici 37 sociálních bytů.

Cítím hořkost, štve střelce Krmenčíka

Plzeň - Fotbalisté Viktorie Plzeň opouštěli fotbalovou Doosan Arenu se smíšenými pocity.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT