Jako policista se totiž začátkem letošního roku postavil na druhou stranu zákona. Závislost na výherních automatech, a s ní spojené dluhy, jej dohnala ke dvěma loupežím.

16. února v době služební pohotovosti přepadl hernu v Nýřanech. Pistolí mířil na barmanku, která si s ním ještě zhruba před hodinou či dvěma povídala a nosila mu pití, když tady hrál automaty. Pak ji zavřel na záchodě a z baru sebral téměř 76 tisíc korun. Jedenáct dní nato loupil znovu. Tentokrát ve vietnamské večerce v ulici Kardinála Berana v Plzni. Služební zbraň vytáhl na dvě prodavačky, z pokladny si odnesl 2680 korun. Protože majitel obchodu tržbu vybral už před tím, a peněz bylo málo, chtěl ještě peněženky obou Vietnamek. Ty ale peníze neměly, a tak si Pazderník k lupu přibral alespoň ještě dvě krabičky cigaret.

Zatímco k loupeži ve večerce se dnes již bývalý policista přiznal, přepadení baru, ve kterém hrál ještě tři čtvrtě hodiny před loupeží automaty, popíral. Usvědčilo jej ale oblečení. Při přepadení barmanka Pazderníkovi do tváře neviděla. Měl přes hlavu nataženou kuklu, respektive čepici s prostřiženými otvory na oči. Barmanku ale zaujala pachatelova výška, která odpovídala i muži, který tam předtím hrál automaty. Když policisté viděli záznam z kamer, rozpoznali v gamblerovi svého kolegu a začali jej sledovat. Při druhé loupeži už mu byli v patách. Večerku sice přepadl nemaskovaný, ale když odsud odjížděl, měl ještě v autě oblečení, ve kterém přepadl nýřanskou hernu, včetně kukly se skvrnami od barvy, které byly patrné i na záznamu z bezpečnostních kamer.

Při výměře trestu vzal soudní senát v úvahu to, že Pazderník v trestné činnosti pokračoval, a především fakt, že loupeže spáchal jako člen policejního sboru, který má naopak takovým činům bránit. „Jako polehčující okolnost ale bral soud při svém rozhodování v úvahu dosud řádný život obžalovaného a také jeho psychický stav v době, kdy páchal trestnou činnost,“ sdělil při odůvodnění výše trestu předseda senátu Ladislav Mrzena. Soudní znalkyně totiž potvrdila, že se stal Pazderník závislým na hracích automatech. Dospěl až k patologickému hráčství do stadia naprostého zoufalství. „To je impulzivní porucha osobnosti, kdy už to člověk není schopen svojí vůlí zvládat,“ vysvětlila znalkyně.

Pazderník si hraním na automatech nadělal dluhy přesahující jeden a půl milionu korun. Bral si další a další půjčky, aby mohl splácet ty předešlé. O svých problémech však nikomu neřekl. Do chvíle jeho zatčení o tom nic netušila ani jeho žena, která teď zůstala na vše sama se dvěma malými dcerami. „Je strašné, co automaty dokáží udělat s tak hodným a inteligentním člověkem. Jenomže z nich má stát a města peníze, takže s tím nikdo nic dělat nebude,“ svěřila se.

Pazderníkovi se již za dobu vazby s manželčinou pomocí podařilo téměř všechny dluhy vyrovnat. Zřejmě musel prodat chalupu. Začal se i léčit ze závislosti na automatech. Několikrát se při soudním líčení svěřil, že se za své chování stydí a moc toho lituje.

Případem se bude ještě znovu zabývat krajský soud. Pazderník se proti včerejšímu verdiktu na místě odvolal a státní zástupce si pro případné odvolání ponechal zákonnou lhůtu. Rozsudek tak není pravomocný.