Zatímco u hlavní pošty v Solní ukazují hodiny půl dvanácté stejně jako náramkové hodinky na ruce, u Bohemky na Anglickém nábřeží je na ciferníku krátce po půl desáté. A když vystoupíte na zastávce Sirková a vydáte se na Americkou třídu, tam jedny ze čtyř hodin ukazují za pět minut tři čtvrtě na jednu.
Jak potvrdil test Deníku, říká v poledne většina hodin, až na výjimky, správný čas. Některé stojany ale nemají problém ukazovat na každém ze čtyř ciferníků něco jiného.
Hodiny, které Plzeňané míjejí, se dají rozdělit na dva typy. Tím prvním jsou hodiny patřící městu, o které se stará hodinář Jindřich Klinger. To jsou třeba ty kulaté před hlavní poštou nebo modré trojhránky u Práce.
„Fungují na baterku, která se přes noc nabíjí z veřejného osvětlení. Ale samozřejmě je třeba je udržovat. Může se totiž porouchat strojek, přijímače signálu a nebo prostě prasknout jedna z žárovek, které je osvětlují," vysvětluje Klinger.
Hodiny obchází jednou za týden a kontroluje, jestli jdou. „Když jsou ale nějaké v prodlevě nebo si lidé stěžují, tak tam jdu ihned," dodává.
Druhým typem hodin jsou hodiny patřící nájemcům. „V případě, že jste vlastník hodin, zažádáte si o smlouvu na daný pozemek a pak už záleží na rozhodnutí kolektivních orgánů," říká Dominika Vazačová ze Správy veřejného statku města Plzně, který spravuje pozemky.Ve smlouvě je i to, že by hodiny měly mít zajištěný kontinuální chod. Ne vždy a všude se to ale daří.
