Po sedmé hodině, kdy se ke zdejším lékařům připojuji, vchází do ordinace mladá žena kolem dvacítky. „V polovině července jsem si rozsekla nohu. Na chirurgii mi to sešili, ale v poslední době mi v tom strašně škube,“ svěřuje se. „Co jste s tím dělala?“ nahlíží nedůvěřivě do rány chirurg Jiří Prantner. „Rýpala jsem do toho.“ „A čím, prosím vás?“ ptá se lékař. „No nůžkami, myslím, že tam něco mám,“ odpovídá vystrašená dívka. „Tak vy jste se sama operovala?“ snaží se vtipkovat chirurg, který už umisťuje dívku na stůl: „Lehněte si na lehátko.

Pro jistotu mi dejte dvě injekce

Teď vám dám injekci, takže za chvíli už nic neucítíte.“ „Vy mi dáte jednu, minule mi dávali dvě, bude to stačit?“ ptá se dívka, kterou musí lékař uklidnit, že jedna injekce bude určitě stačit. „Budete cítit bolest, ale nepohněte, prosím, nohou, injekce je totiž hodně nepříjemná. Ale pak už nic neucítíte,“ uklidňuje lékař a přitom vpichuje jehlu. „Ještě to cítíte?“ „Pořád, ale už méně.“ „Už by to mělo být necitlivé.“ „Ale já tam pořád cítím tu jehlu.“ „Ale ta už tam není.“ „Fakt není?“ říká udiveně dívka. „Už se můžete uvolnit,“ radí sestřička Hana Mašková. „Když já mám takový divný pocit,“ namítá dívka. To už ale lékař provádí řez skalpelem. „Mám pro vás dárek,“ ukazuje najednou dívce kus skla, se kterým dva měsíce běhala po světě. „ Tak tohle jste měla od poloviny července v patě.“ „A můžu s tím do práce?“ reaguje dívka úlevně. „Podle vašeho zaměstnání,“ odpovídá lékař, kterému pacientka svěřuje, že je servírka. „Tak to bych vám neradil,“ dodává chirurg a předepisuje dívce ještě analgetika, která si má brát před spaním, aby jí bolest nebránila usnout. Lékař ještě odcházející dívce doporučuje si ještě venku chvíli sednout na lavičku, aby mohla sestřička zkontrolovat obvaz, zda není prokrvácený.

Dívku střídá mladík, který si o skleněnou trubku rozřízl prst na ruce. Následuje umrtvení a šití. „Ještě se posaďte, sestřička vám ošetří oděrku,“ říká nemocnému Prantner. „Muž musí během následujícího týdne přijít dvakrát na kontrolu, pro neschopenku musí všichni naši nemocní zamířit ke svému praktickému lékaři,“ vysvětluje Prantner.

Mladíka už střídá muž středních let. „Celý život jsem hrál házenou, a nic se mi nestalo a teď tohle,“ svěřuje se pacient a ukazuje na hrudník, který ho prý ukrutně bolí. „Odkud jste spadl?“ ptá se lékař. „Já nespad, kolega mě vzal podlážkou na lešení,“ vysvětluje muž, očividně posilněný štamprličkou. Prý se to stalo už v pátek. „Ale to muselo strašně bolet,“ podivuje se nad výsledky rentgenu lékař a konstatuje tři zlomená žebra. „Cože, dyť to nebyla skoro žádná rána, kolikrát jsem v hospodě dostal takovou nakládačku a nic a teď malá ranka a hned zlomeniny,“ diví se muž, jemuž lékař radí, aby byl v klidu, jinak že mu hrozí poranění pohrudnice a kolaps plíce. „Ale to nebudu moci vozit kolečka,“ děsí se muž. „Tak to nebudete,“ reaguje lékař, kterému si pacient ještě stačí postěžovat, že takhle své dluhy nezaplatí.

Spadla z kola, přišly stehy

V ordinaci se objevuje seniorka s tržnou ránou na hlavě a pohmožděným kolenem po pádu z kola. Žena se hned dostává pod jehlu lékaře, který šije ránu na hlavě. „Tak teď už nebudete hlava otevřená,“ snaží se vtipkovat lékař. Nakonec ženě nasazuje na hlavu síťový čepeček a posílá ji na rentgen na konec chodby. „To mám jít i s tímhle na hlavě?“ ptá se usměvavá žena. „To je model Coco Chanel, budete se s tím muset smířit,“ laškuje lékař. Podle sestřičky je čepička nutná, protože udržuje na místě dren, který lékař umístil do rány. „Může to vypadat jako pohmožděnina, ale vždy musíme poslat pacienty na rentgen. Ten musí vyloučit nebo potvrdit zlomeninu. Bez rentgenu nelze stanovit diagnózu,“ svěřuje se Prantner. Nakonec vylučuje jak zlomeninu lebeční kosti, tak kolena.

Poté lékař rychle přeběhne do sesterny posilnit se čajem a už je zase v ordinaci, kde jej očekává seniorka, která jak sama říká, před půlhodinou zakopla a upadla. Výsledkem je úraz ramenního kloubu a kotníku. „Rentgen je na konci chodby vlevo,“ naviguje lékař ženu k téže místnosti, kde končí většina pacientů.

V ordinaci seniorku střídá muž středních let, který hlásí pád ze štaflí a bolavý kotník. „Nejdřív to ukrutně bolelo, tak jsem se to snažil rozchodit. Zdálo se, že se to povedlo, ale teď to zase ukrutně bolí,“ líčí muž. Podle lékaře se o rozchození úrazu část pacientů snaží, ale úraz se pak ještě mnohem více zhorší.

Prantner posílá muže na rentgen, odkud se mezitím vrátila seniorka s poraněným ramenem a dostává fixační vestu na suché zipy. „Až se rameno zahojí, bude trochu ztuhlé, takže budete zřejmě potřebovat rehabilitaci,“ připouští lékař, který pacientce předepisuje léky proti bolesti. Se snímkem v ruce se už ale vrací muž spadlý ze štaflí. „Tak vy dostanete sádru a berle,“ zní lékařův verdikt. „Čtyřicet let hraju fotbal a ještě jsem neměl ani podvrtnutý kotník,“ reaguje posmutněle zraněný, za nímž v pondělí následovalo ještě asi pět dalších nemocných.