Pro státní a městské organizace to prostě už není nic nového. Novinkou ale je, když podobným způsobem postupuje represivní složka, ke které se lidé obracejí právě v případech, kdy nemohou od svých dlužníků dostat peníze. Krajské ředitelství Policie České republiky takovou složkou je. Pohledávky za několik set tisíc korun přesto už vymahačům prodalo.

„Tato praxe funguje už i u jiných krajských ředitelství, to jsme nevymysleli my,“ vysvětluje pro Deník krajský šéf policistů Jaromír Kníže. Hříšníci, kteří nezaplatili třeba za převoz na záchytku, tak už nemohou spoléhat na to, že policisté raději pohledávku odepíší, protože náklady na vymáhání začaly převyšovat dlužnou částku. „Podobné případy zahlcovaly naši administrativu, menší částky jsme odepisovali. Naše právní oddělení si navíc nemůže na rozdíl od soukromých společností účtovat vícenáklady. A my přitom při prodeji pohledávky dostaneme 100 procent dlužné částky, jak ukazují zkušenosti z Moravy,“ dodává Kníže.

Krajské ředitelství zatím prodalo vymahačům dva balíky pohledávek, každý v hodnotě více než sto tisíc korun. Vždy jde již o soudem pravomocně uznané nároky. „Do té doby dostanou dlužníci opakované výzvy k zaplacení,“ upozorňuje policejní ředitel.

Hrozbu prodeje dluhu uplatňují i plzeňské dopravní podniky. Tady si ale černý pasažér musí při placení pokuty pospíšit. Ve chvíli, kdy ho v trolejbusu čapne revizor, má vlastně měsíc na to, aby zaplatil nepříjemnou, ale stále přijatelnou pokutu. Do 10 pracovních dnů 600 korun, v dalších dnech už tisícovku.

Po měsíci dopravní podniky předávají přestupek soudu. Úspěšná žaloba pak přináší platební příkaz, poté se pohledávka prodává advokátní kanceláři. Sankce pak jdou do tisíců.

Černý pasažér také musí počítat s tím, že už mu nebudou chodit průběžné upomínky.

„Pouze u dětí do 15 let posíláme doporučený dopis. Cestující dostane od revizora doklad s poučením o možných následcích,“ vysvětluje ekonomický náměstek dopravních podniků Miroslav Kočica.

Právě Kočica vnímá, že předání dluhu soukromým společnostem je pro neplatiče silným signálem. „Obecně mám pocit, že takoví lidé mají mnohem menší pocit ohrožení, když městská organizace vymáhá pohledávku sama, než když přijde výzva od právní kanceláře,“ dodává ekonomický ředitel.

Mnohem mírnější postup k nedochvilným (v lepším případě) klientům zaujímá Knihovna města Plzně. „Máme upomínkový systém, který má několik stupňů,“ říká ředitelka Helena Šlesingerová Nejdřív je zapomnětlivec ´potrestán´ pětikorunovou pokutou z prodlení, poté přichází první upomínka za 30 a druhá za 50 korun. Pokud nepomohou ani ty, najatý právník posílá tzv. předžalobní upomínku. „Nemáme vlastního právníka ani právní oddělení,“ upozorňuje Šlesingerová. Posledním střípkem je podání žaloby k soudu. „V roce 2010 knihovna zaslala 586 předžalobních upomínek,“ vyčísluje ředitelka. Těch se většina hříšníků už zalekla, protože soudně uznaných pohledávek knihovna napočítala pouze 41. K exekuci nakonec došlo u 38 případů.

Vymáhání dluhů naopak drží ve svých rukou Fakultní nemocnice v Plzni. „Děláme to sami, máme na to dva lidi. Jen u cizinců ze zemí bývalého Sovětského svazu si najímáme externí firmu, které pochopitelně platíme náklady,“ vysvětluje ředitelka Jaroslava Kunová. Fakultní nemocnice v posledních letech eviduje stovky případů neplatičů. „Razantní nárůst jsme zaznamenali od doby, kdy se platí regulační poplatky,“ dodává Jaroslava Kunová.