Prochází mezi tramvajemi, kterým láskyplně říká „tramvajky" a poutavě vypráví. To mu naštěstí zůstane i při rozhovoru.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Jako malý kluk jsem neměl vyhraněný zájem, ale jelikož můj tatínek byl voják a byl u letectva, tak jsem si představoval, že bych byl vojákem, pilotem. A pak jsem, nevím proč, chtěl být policistou. Ale ze zdravotních důvodů se mi nepovedlo ani jedno, ani druhé. Můj dědeček pracoval celý život u dopravních podniků. Dělal tu dispečera a potom přes penzi sloužil na vrátnici. Už jako kluk jsem sem za ním chodil do vozovny a ty „tramvajky" a trolejbusy se mi líbily, zajímalo mě to, takže jsem sem po maturitě nastoupil.

Jak dlouho u dopravního podniku pracujete?
Dvacet devět let a začínám třicátý rok.

Co vás na práci baví?
Spousta lidí si myslí, že je to monotónní a nezáživné, ale i když jezdíte po lince dnes a denně, tak neříkám, že pokaždé, ale tu a tam objevujete něco nového. Támhle je nový krámek, tady vysázeli nové stromy. A mě práce baví a můj názor je, že je to lepší než být zavřený v kanceláři nebo dílně.

A co vám na vaší práci vadí? Co vás dokáže rozčílit?
Řekl bych, že když je výluka, nehoda aut na kolejích a tak dále a vznikne zpoždění, to pak lidé nadávají nám. Celkem logicky, protože každý někam pospíchá. A někteří z těch lidí jsou hodně neurvalí. A druhá věc: Nekázeň účastníků silničního provozu. Špatné parkování, vjíždění do jednosměrek, do zákazů vjezdu. To je na tom asi nejhorší. Lidi ze setrvačnost i nadávají na řidiče MHD. Ti ale za to mohou až v poslední řadě.

Měl jste za těch 29 let s tramvají nehodu?
Přiznám se, že měl. Naštěstí ne z vlastní viny, ale několik drobných nehod jsem měl. Tomu se člověk asi neubrání. Myslím, že tu nemůže být člověk, který by tu byl deset patnáct let a neměl nehodu. Každý si odnesl alespoň malý škrábanec nebo nějaké to utržené zrcátko, protože to ani nejde. S tramvají nejde nikam uhnout, jde jedině včas zastavit, ale tramvaj má delší brzdnou dráhu než třeba auto nebo autobus.

Poměrně nová věc je prodej lístků u řidiče, co to znamená pro vás?
Komplikace to není, pokud přijde cestující a má předem připravený patřičný obnos a nahlásí, co chce koupit. Horší je, když se začne divit, kolik to stojí, mění objednaný počet lístků, nebo dokonce usoudí, že je to drahé a lístek nekoupí. Pak máte dvě minuty ztrátu, lístek jste neprodal a spokojená není ani jedna strana.

Když jsme u toho zpoždění, existují nějaké sankce kvůli nedodržení jízdního řádu?
Jízdní řád se musí dodržovat v rámci průjezdnosti města. Pokud vím, tak nikdo nebyl nikdy sankcionován kvůli pozdnímu příjezdu. I když jedete včas, tak tuhle nastupuje babička nebo invalida, tady někdo s kočárkem, pak prodáváte lístky. A zpoždění neustále narůstá. Sankcionován je řidič naopak, když z kontrolního místa odjede dříve nebo když je takzvaně „nadjetej". To znamená je před jízdním řádem.

U nás v redakci ráno probíhá porada, na které si můžeme vybrat téma. Můžete si také vybrat, kam pojedete a s jakou tramvají?
V žádném případě. Máme rozpis služeb. Ten je daný na určitý počet dní. A služby se spravedlivě opakují. Řidič vždy ví, jaké má číslo soupravy a podle kterého čísla jízdního řádu bude jezdit. Takže musí umět řídit vše.

Když jezdíte noční linky, dostal jste se někdy do nebezpečné situace?
Už kolikrát. Pravda je, že noční linky převzaly autobusy. Ale už na těch posledních spojích po 22. hodině anebo na těch prvních mezi 4. a 5. hodinou bývá někdy hodně veselo. Když vám tam hulákají, tak budiž, ale když vám lezou po stropě a vykopávají okna, pak je jediná možnost zavolat policii. Není to dnes a denně, ale stává se to. Nastoupí feťáci se psy. Pes ale může být ve voze jen jeden a s náhubkem a teď jich je tam osm bez košíků, takže když se začnou nějak štěkat, tak tam mezi ně jděte! Když už nic, tak vás tam různě počastují. Pak vám buší do tramvaje nebo na ni plivou.

A naopak nějaká veselá situace?
Jednou na Slovanech nastupovala babička a ptala se, jak se dostane na autobusové nádraží. Protože jsem na dalších stanicích viděl, že už mě dojíždí „dvojka", tak jsem jí poradil, ať nastoupí do tramvaje za mnou. Babička poděkovala a vystoupila. A pak jsem přijel do Bolevce na konečnou, jdu zkontrolovat druhý vůz a tam je ta babička a ptá se na autobusové nádraží. Ona totiž přestoupila 
jen z vozu do vozu!

Máte při práci i volný čas?
Dřív jsem aktivně sportoval, dnes už spíš pasivně sleduji fotbal, hokej. Rád si jdu zaplavat nebo se projet na kole. Také čtu a poslouchám moderní hudbu.

Vy školíte i nové řidiče, když ale sám jedete tramvají jako běžný pasažér, co pak jako odborník říkáte jízdě svých kolegů?
Říkám: „Hm, chlapče nebo děvče, dnes jedeš velmi dobře", nebo „Ty máš ale dneska špatnou náladu." To na té jízdě poznám. A kolikrát mi i noha cuká, že bych brzdil dřív, nebo naopak někde jel rychleji…