Vše se odehrálo během několika málo minut. „Paní udělala velký nákup, chtěla spoustu zboží. Nakonec si řekla o tři balíčky zrnkové kávy. Chtěla ji namlít. Kvůli tomu jsem musela odejít dozadu. Trvalo mi to několik minut. Když jsem se ale vrátila k pultu, byla paní i s nákupem pryč,“ stýská si dívka, která nechce prozradit své jméno. Redakce ho ale má k dispozici. V obchodě na Klatovské třídě nebyla studentka v době krádeže sama. Její kolegyně ale obsluhovala další zákaznici a zlodějku nepostřehla. Myslela si, že žena zaplatila a odchází.

Nebyla to ale první krádež, kterou dívka v tomto obchodě zažila. Loni na Štědrý den si tam podle ní nějaký drzoun sám otevřel kasu, vytáhl z ní pětistovku a utekl. „Jednou dvakrát do měsíce nám tu někdo něco ukradne. Třeba žvýkačky ze stojanu nebo bonbony i další věci. Jednou jsem za zloději běžela až do trolejbusu. Předními dveřmi ale zase vyběhli ven a už jsem je nedostihla,“ řekla prodavačka zmíněného obchodu.

Plzeňští prodavači a obchodníci by mohli vyprávět. S neuvěřitelně drzými zloději se potýkají denně. A většinou se opakuje stejný scénář. Skupinka lidí vejde do obchodu. Někdy jsou mezi nimi i děti. Naberou si z regálů zboží do kapes a utíkají pryč.

Berou žiletky i luxusní parfémy

„Takhle u nás v parfumerii kradou třeba celá balení žiletek nebo parfémové testery. Když se jich dovnitř nahrne tolik, nemám šanci jim v řádění zabránit. Spíš mám strach, aby mi něco neudělali,“ říká majitelka luxusní parfumerie na Americké třídě Vlasta Vakešová. Často si vyslechne i ostré nadávky. „Stalo se, že přišla nějaká feťačka. Pusu měla plnou oparů a začala se tady v obchodě líčit leskem na rty. Když jsem ji upozornila, že to takhle nemůže dělat, a že jí rády lesk odebereme na tyčinku, začala na mě řvát. Incident vyvrcholil ve chvíli, kdy se do dění vložil její přítel, který čekal venku se psem, a poslal tu dogu na mě. Tehdy jsem měla opravdu strach a volala jsem policii,“ vypráví Vakešová.

Podobnou zkušenost má i 25letá Tereza V., která prodává kadeřnické potřeby v obchodě na náměstí Generála Píky na Slovanech. „Snažím se zboží hlídat, ale zlodějíčci jsou neobyčejně drzí. Že přišli krást, kolikrát poznám, už když vejdou do dveří. Posledně se dokonce vůbec nechtěli hnout z krámu a s nadávkami odešli, až když jsem začala vyhrožovat, že zavolám policii,“ říká Tereza. S ostatními prodavačkami či majiteli obchodů se shoduje v tom, že ve většině případů jde o mladé Romy či romské rodiny. Ti si však kupodivu nevybírají jen obchody s dražším zbožím, ale stojí jim za to krást třeba v sekondhandu, tedy obchodu se zbožím z druhé ruky.

V secondhandu vypáčily kasu děti

„Zažila jsem tu rodinku, která se rozprchla po celém krámu, a zatímco máma s tátou cpali pod bundy naše zboží, dětičky mi vypáčily kasu,“ říká paní Alena, která prodává v jednom ze secondhandů na Klatovské třídě. Obchodníci se ale málokdy odhodlají k tomu, aby krádež oznámili policii. Mají za to, že krádeže s menší škodou do pěti tisíc korun, které jsou pouze přestupkem, nemá cenu nahlašovat.

Kamery jsou pro obchodníky drahé

Město chce zloděje zastavit tím, že v ulicích budou více vidět strážníci. Mají méně jezdit v autech a více chodit pěšky. Radní pro bezpečnost Karel Paleček se shoduje s policií, že pomoci by mohly také kamery v obchodech. „Působí za prvé preventivně. Zvlášť, když je v obchodě cedulka, že je sledován kamerou, leckterého zloděje to odradí. Za druhé je záznam výhodou při pátrání po pachatelích,“ vysvětlila policejní mluvčí Kateřina Bláhová.

Pro většinu menších obchodů jsou prý ale kamerové systémy drahým luxusem. Obyčejná kamera, která alespoň něco uvidí, se dá podle obchodníků pořídit za 3500 až 4000 korun.