Odborníci mu dávali ještě rok. Akreditace udělovaná ministerstvem vnitra mu totiž platí jen do roku 2014. Pokud by město nevyřešilo nevyhovující prostory ve Veleslavínově ulici, kde archiv od 60. let minulého století sídlí, musela by Plzeň předat poklady, které dosud schraňuje v depozitářích, do rukou státu.

A to by byla ostuda. Plzeň je jedním z pěti měst v ČR, která spravují své vlastní archivy, a ani jedno z měst o ně v historii nikdy nepřišlo.

Plzeň nedávno naštěstí prosadila stavbu nové budovy pro městský archiv na Světovaru. Hotovo má být v příštím roce a archiv se bude moci přestěhovat. A s ním i cennosti, které ukrývá.

Mají Fidlovačku

K největším bezpochyby patří originál rukopisu hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka z roku 1834. Poprvé byla uvedena ve stejném roce ve Stavovském divadle a ve hře se objevuje píseň Kde domov můj, která se pak stala českou hymnou. Rukopis, který je národní kulturní památkou, opatrují plzeňští archiváři jako oko v hlavě v trezorové místnosti a berou jej do ruky jen výjimečně a v gumových rukavicích. „Je to jedna z nejcennějších věcí, kterou tu máme," potvrzuje Adam Skála. Když listuje opatrně knihou, nejde si nevšimnout zajímavé poznámky v záhlaví: „Po vytištění nechť tento rukopis se navrátí." A pak že zlodějům a tunelářům přeje hlavně dnešní doba…

Obdaroval kostel

Nejstarší plzeňskou archiválií je listina doplněná pečetí ze 17. dubna 1307, takže 706 let stará. „Jde o list, v němž plzeňský měšťan Wolfram Zwillinger odkazuje kostelu sv. Bartoloměje svůj pivovar a sladovnu," ukazuje archivář vzácný dokument.

Zmiňuje také čtyři zlaté buly, kterými byla městu Plzni udělena významná privilegia. Jednou z nich je bula datovaná 19. 9. 1434 v Regensburgu, v níž přiznává Zikmund Lucemburský Plzni náhradu škod, které utrpěla za husitských obležení a město osvobozuje od ´berně královské´, potvrzuje mu právo vybírat clo a osvobozuje všechny měšťany od cel, mýt a poplatků ze zboží v Království českém a celé německé říši.

Pokud by se poskládaly všechny plzeňské archiválie za sebe, vytvořily by asi 3,5 kilometrového hada – dlouhého přesně 3595 metrů. Knihy složené za sebou by k tomu zabraly dalších 1,3 kilometru.

Kromě vzácností, ke kterým patří například pozůstalosti právě J. K. Tyla, spisovatele Karla Klostermanna, historika, básníka a kritika Bohumila Polana, herce a ředitele divadelní společnosti Vendelína Budila, politika a dlouholetého starosty Plzně Luďka Pika, malíře Josefa Hodka a dalších významných osobností spjatých se západočeskou metropolí, např. muzejníka Ladislava Lábka. Archiv schraňuje mimo jiné i veškerá usnesení městských rad. Můžete se z nich dozvědět, co a kdy přesně plzeňští konšelé schválili. „Ukládají se v desetiletých cyklech, teď očekáváme rok 2003," potvrzuje Adam Skála.

Do archivu chodí pro informace hlavně studenti a nejrůznější odborníci. Lidé tu ale také mohou najít informace o svých předcích. Najdou tu záznamy o tom, kdo v Plzni žil a měl tu domovskou příslušnost.