Koupání v řekách je na Plzeňsku populární již několik staletí, pro naše předky byly břehy místních toků dokonce první volbou. Dokazuje to historie městských plováren.

Tu vůbec první v Plzni U Jílkalky na Mži odnesla již v roce 1859 povodeň. „Následně byla zřízena nová pod hřbitovem u svatého Mikuláše, kterou roku 1870 nahradila nová při dnešním Anglickém nábřeží. Kousek dále proti proudu existovala na Radbuze také plovárna Vojenská," vyjmenoval Pavel Motejzlík z Majáku Plzně.

V Doudlevcích bývala vyhlášená plovárna od roku 1921. Velká dřevěná konstrukce nabízela také bazén pro děti a neplavce. Pramice zajišťovala přepravu návštěvníků na protější břeh, existovala tam také půjčovna loděk.

„Po druhé světové válce se kvůli zhoršené kvalitě vody i stále vzrůstajícím možnostem koupání stala plovárna nerentabilní, až počátkem 50. let 20. století zanikla zcela," zdůvodnil Motejzlík.

Kromě plováren si oblibu získaly také lázně. U Kalikovského mlýna byly na řece kabiny s velmi chladnou a proudící vodou. Další městské lázně existovaly na Denisově nábřeží. Ty byly v době svého otevření považovány za největší a nejmodernější v Československu.

Nekoupejte se v řece po dešti

Také v dnešní době se Plzeňané často koupají v řece. Odborníci však upozorňují, že není rozhodně vhodné vyrážet k řece v plavkách po dešti.

„Je nezbytné zdůraznit, že kvalita vody v řekách podléhá snadno náhlým výkyvům, a to zejména v souvislosti se srážkovou činností. Když přijde například odpolední letní bouřka, déšť omyje zpevněné plochy obcí a měst, ale voda se nevsákne, jak by bylo třeba, nýbrž vtrhne do kanalizace. Zde se smíchá s běžnými splašky, zvýšený proud propláchne usazeniny v kanalizačních stokách a větší či menší část této přívalové vody je odlehčena do řeky či potoka," vysvětlil Jindřich Duras z plzeňské pobočky Povodí Vltavy.

Odpadní voda je velmi silně znečištěná a výrazně zhorší kvalitu vody v řece. „Zhoršení je to sice přechodné, ale když bude pršet někde výše v povodí, může trvat několik dní, než ona znečištěná voda doteče až tam, kde se chceme koupat," upozornil Duras.

Nejčistší je Mže, nejhorší Úslava

A kde je koupání nejpříjemnější? „Mže je trvale asi nejčistší, protože protéká nádrží Hracholusky, kde se většina znečištění zachytí. Vlivem Hracholusek je také nejstudenější. Oblíbené místo bývá u Kalikovského mlýna, ale doporučil bych spíše úsek až nad místem, kde do Mže ústí poměrně znečištěný Vejprnický potok," uvedl Duras.

Úhlava je podle něj rovněž z pohledu koupání málo znečištěná řeka. „Nad Plzní bych se vykoupat nebál," doplnil. Radbuza je podle něj značně zakalená unášeným planktonem, takže požitek z koupání moc velký nebude. Pod nádrží České údolí jsou v Radbuze aktuálně hojně i sinice a voda má rybniční pach (či vůni).

Úslava je co do kvality vody asi nejhorší, protože protéká četnými rybníky, kde získává množství řas i sinic, a také protéká četnými sídly, kde existuje riziko vstupu nějakého znečištění. „Berounka už je daleko čistší, než bývala, ale bezprostředně pod Plzní bych nepodceňoval riziko nějaké nenadálé kontaminace. Berounka také přijímá Radbuzu a Úslavu s řasami a sinicemi, takže ke koupání ani vzhledově moc neláká," dodal Duras.

Andrea Pánková