Dva měsíce na Tchaj-wanu a další splněný sen. Tak se dá popsat dobrodružství z konce loňského roku, které absolvovala Plzeňanka Kateřina Kubištová. Bude o něm vyprávět ve čtvrtek 8. února od 18 hodin v plzeňském L-klubu.

DISCIPLÍNA NADEVŠE

Kateřina odjela na Tchaj-wan jako dobrovolnice, šest týdnů učila při hodinách angličtiny tchajwanské děti o České republice, zároveň se sama díky pobytu v rodinách učila o zdejší kultuře. Říká, že ji překvapil jiný školský systém i úplně jiné myšlení lidí. „Rozlohou je Tchaj-wan menší než Slovensko, ale žije tam 23,5 milionu lidí, takže jsou velmi disciplinovaní. Už malé děti ctí všechna pravidla,“ říká 23letá Plzeňanka. Ve škole třeba není klasická školní jídelna. „Děti přivezou vozík s jídlem před každou třídu, žáci si sami naberou, jedí u sebe v lavici, po jídle si umyjí misky, uklidí je a jdou si vyčistit zuby. Všechno naprosto automaticky a neexistuje, že by nějaké jídlo vyhazovali,“ popisuje cestovatelka, která nyní spolupracuje na plzeňském cestovatelském festivalu Letem světem.

Do hodin s sebou nosila českého Krtečka, dětem přiblížila nejen českou krajinu, ale i něco málo z kultury upekla jim české koláče, naučila je tančit mazurku nebo s nimi zpívala české písničky.

JÍDLO JAKO OBŘAD

Tchajwanci mají sice čínská jména, ale k tomu si každé dítě 'určí' ještě jedno anglické jméno, které potom používá. Takže Katka učila třeba Elsu, Minnie, Smile (úsměv) nebo Candy (bonbon). „A vůbec neumí vyslovit R, takže i moje jméno byl oříšek.“

Katka učila místní také jíst vidličkou a nožem. Jídlo je tu podle ní vůbec velké téma. „Všichni tu strašně rádi jedí a většinou ne doma, ale v restauracích chodí tam i na snídani. Je vždy několik chodů a všechno je tak dobré, že jsem tam přibrala pět kilo,“ směje se Katka.

Bydlela každý týden v jiné rodině. „Občas bylo těžké se s nimi domluvit. I když třeba trochu umějí anglicky, přemýšlejí jinak a jinak skládají věty,“ vzpomíná cestovatelka, která už před časem strávila několik týdnů na Islandu či v Norsku.

V posledních třech týdnech Katka projela celý Tchaj-wan na skútru. „Spala jsem ve stanu, občas i u místních doma,“ dodala.