Na prodejní ploše téměř 5700 metrů čtverečních se rozkládala suterénní samoobsluha drobného průmyslového zboží a sportovních potřeb, v přízemí se pak nacházela prodejna kusového textilu, elektra a průmyslového zboží. V patře byla k dostání konfekce, obuv a galanterie, v posledním podlaží potom nábytek, bytový textil a galanterie. Ve druhém traktu byly kromě příjmu zboží, skladů a kanceláří i dílna, fotokomora, jídelna, učňovské středisko a další zázemí.

V pátek uplynulo přesně 45 let ode dne, kdy se tento obchodní dům poprvé otevřel veřejnosti. Od té doby se jmenoval ještě K-Mart a od roku 1996 je to Tesco.

Prior se měl otevírat už dříve, ale slavnostní akt odsunuly politické události srpna 1968. Šlo o jeden z prvních plnosortimentních obchodních domů v tehdejším Československu, nápor lidí, kteří tu chtěli hned první den nakoupit, byl tak obrovský, že lidi musela usměrňovat policie.

A není divu – nabídka byla na tehdejší dobu velmi lákavá: lurexové svetříky, šusťáky, malé skládají deštníky nebo krásné látky. „Na první den se nedá zapomenout. Ještě kolem deváté hodiny večer se zákazníci dobývali dovnitř," vzpomíná Plzeňanka, která v Prioru pracovala od samého začátku. Tržba prvního dne přesáhla neuvěřitelné čtyři miliony korun.

Už jen perličkou je, že obchodní dům byl zkolaudován až v roce 1977. Devět let tak fungoval s výjimkou, která jeho provoz umožnila.

Prior ale lákal i na jezdicí schody, ty se staly doslova senzací. Dalo se po nich jezdit do suterénu nebo do prvního patra a rodičům se jejich nákupy pěkně protáhly, pokud s sebou vzali i děti. A mnohé tehdy děti si tenhle zážitek pamatují dodnes. „Nechtěl jsem odejít, a když mě chtěl táta odtáhnout, řval jsem jako tur. Takže se mnou jezdil po schodech a mamka nakupovala," vzpomíná Pavel Horký.

Nakoupíte pod jednou střechou. To byl jeden z někdejších reklamních sloganů na Prior. Dalo se tu tehdy koupit také zahraniční zboží, a to díky výměnným akcím se zeměmi bývalé RVHP. Nakupující tak mohli sehnat zboží z Maďarska, Polska či NDR. Později přibyly i věci z Jugoslávie, Francie nebo Velké Británie a západního Německa. Sehnat se tu daly také podpisy hvězd, autogramiádu tu měli například Marie Rottrová, Pavel Bobek, dvojice Svěrák – Smoljak, Jaroslav Foglar nebo skupina Turbo.

Potraviny ale do sortimentu přibyly až později. „Byla jsem u toho, když jsme je zaváděli. A byla to velká událost," vzpomíná bývalá ředitelka Prioru, dnes osmdesátiletá Alena Herboltová.

Historie budovy
Projekt na obchodní dům vznikal už v šedesátých letech. Veřejnosti se Prior poprvé otevřel 20. září 1968.
Na začátku 90. let koupila síť Priorů americká firma K-Mart a od roku 1996 až dodnes je vlastníkem firma Tesco.

Krátce po revoluci už sice bylo dříve nedostatkové zboží k dostání i jinde, ale zákazníků příliš neubývalo. „Zvyk je železná košile. Zatímco jiné obchody se měnily téměř ze dne na den, u nás všechno zůstalo na jednom místě, takže se k nám lidé hodně vraceli," říká Jiří Toužimský, který tu pracoval v oddělení drogerie.

A co bude s někdejším Priorem dál? Už několik let se mluví o jeho rozšíření až k zastávkám městské dopravy na Americké třídě. Společnost Tesco už dokonce skoupila pozemky, nyní jsou ale plány u ledu. „Magistrát města Plzně v tuto chvíli připravuje urbanistickou soutěž, která zahrnuje oblast, kde se nachází i náš obchodní dům," sdělila pouze mluvčí Teska Jana Pikardová.

Na rubikovu kostku byla fronta až k nádraží

Když obchodní dům Prior slavil patnáctiny, šéfovala mu Alena Herboltová. Dnes je jí osmdesát let a na dobu strávenou v Prioru vzpomíná dodnes. Aby také ne, pracovala tam deset let a s některými kolegy se vídá dodnes.

„Tehdy tam pracovalo asi šest set lidí – fungoval směnný provoz. Vždyť jsme byli jediný obchod, který měl otevřeno od rána do pozdního večera," vzpomíná Herboltová. Plzeňský Prior prý tehdy spadal pod bratislavské ředitelství, takže měl díky velké vzdálenosti lepší podmínky než jiné Priory v republice. Měl například volnější ruku při nákupu zboží v zahraničí. Před Priorem, který nabízel jinde nedostupné zboží, se i proto často tvořily fronty. „Pamatuju si, že třeba na rubikovu kostku byla fronta až k nádraží. A podobné to bylo s barevnými televizory nebo s céčky. To býval velký nápor na nervy," říká Plzeňanka.

Některé věci člověku zůstanou v hlavě i po letech, takže když Alena Herboltová přijde do nějakého obchodního centra, hned jej v duchu srovnává s Priorem. „Tam vidím nevyužité metry, jinde porovnávám sortiment. I když ten je opravdu nesrovnatelný," dodává.

PRIOR ZAHAJUJE (Pravda, 20. září 1968)

I moderní doba vyžaduje paláce. Ovšem žádný projektant nepředpokládá, že je lidé budou navštěvovat, až stavba získá desítkami let historickou cenu. Dnes se podobné budovy stavějí pro okamžité a co největší využití. Může být ctí Plzně, že podobný palác ode dneška má. Je to svým způsobem československá ojedinělost, protože je to od roku 1939 první velký obchodní dům, který byl v republice otevřen. (…) Dnes se tedy hliníkový obchodní palác u nádraží otevře veřejnosti.