VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Plzeňané: Děda si s námi Dakar parádně užil

Plzeň – René a David Kiliánovi jsou první Západočeši, kteří dokončili slavnou rallye. Kamion Czech Dakar Team dojel na sedmém místě.

28.1.2012 2
SDÍLEJ:

Czech Dakar Team na Rallye DakarFoto: Archiv CDT

Rozesmátí, spokojení a už opět v plné práci, jako by ani žádný Dakar nebyl. Bratři René a David Kiliánovi, kteří jako první Plzeňané v historii dokázali dorazit do cíle nejdelšího vytrvalostního závodu, působí velmi skromně. Živí se jako automechanici, závodům se věnují už patnáct let a do závodní Tatry 815 letos na Dakaru sedli poprvé spolu. S řidičem Martinem Kolomým dokázali vyjet nejlepší české místo v kategorii kamionů.

Bratři Kiliánovi

- Plzeňští rodáci René (* 1973) a David (* 1975) Kiliánovi se závodům rallye věnují už patnáct let.
- René po celou dobu jako navigátor, dvakrát vybojoval stříbrnou medaili v Rallye Bohemia.
- Mladší bratr David zpočátku terénní auto řídil, po úrazu oka se závodů účastní jako mechanik.
- Na Dakar jeli oba už potřetí.
- V roce 2010 seděl v závodní kabině René, o rok později David.
- Letos poprvé se v kamionu Czech Dakar Teamu sešli v jedné kabině spolu s řidičem Martinem Kolomým.
- Jejich zelená Tatra 815 4x4 s přezdívkou Kamion 3K (Kolomý, Kilián, Kilián) dokázala nejdelší vytrvalostní závod dojet na sedmém místě.

Jak jste spokojeni se sedmým místem?
David: Řidič Martin Kolomý před startem řekl, že chceme skončit do dvacátého místa, ale myslím, že vduchu doufal vdesítku.
René: Já jsem desítku viděl jako cíl, přestože tam byla hodně zvučná jména.

Je to pár dní, co jste se vrátili zJižní Ameriky. Jaké jsou teď vaše vzpomínky a zážitky?
René: Pro mě už to je uzavřené, já už žiju jako před Dakarem. Když někdo přijde, samozřejmě si rádi popovídáme.
David: Lidi se ptají – naši známí, ti, kteří to sledovali. A člověk je taky plný zážitků – kladných i záporných.

Které převažovaly?
René: Jaké byly ty záporné, brácho? Určitě tedy jízda vprachu a vedro a ztoho vyplývající potíže. Ale stím člověk počítá už když tam jede.
David: I kvůli vysokému startovnímu číslu nebo defektům pak vprůběhu závodu jsme měli pořád někoho před sebou. Pořád je tu někdo, kdo vám práší, když ho dojíždíte. Viditelnost nulová, někdy člověk musí úplně zastavit, aby zjistil, kudy vede cesta.
René: A pak jenom čeká, kdo ho trefí zezadu.

Mluvilo se o tom, že prach dělal problémy nejen při závodě, ale i vbivaku…
David: Jeden dva bivaky byly extrémní. Nejhorší je takový jemňounký píseček, vpodstatě prach. A toho je třeba půl metru. Vyskočíte zkabiny a jste po kotníky zaboření – podobně jako ve sněhu, ale je to spíš jako vápno. Vjednom takovém bivaku hodně foukal vítr, takže tam leckdo chodil vlyžařských brýlích.

Co vám závod dal a proč jste tam jel?
René: To je těžká otázka. Nebral jsem to rozhodně jako ´Dakar – wow! A teď je všechno jinak´. Přistupoval jsem ktomu tak, že jedeme závodit, stojí to spoustu peněz, pracuje na tom obrovský tým lidí a hodně lidí čeká, co přivezeme. Takže pro mě to znamenalo odvést co nejlíp svou práci. Nezabloudili jsme ani jednou – i díky radám zkušeného matadora Dakaru Josefu Kalinovi. Osobně jsem se navíc těšil, že se svezu sMartinem Kolomým. Na to, jak vede auto, jak řeší situace…
David: Jízda sním je příjemný zážitek.
René: Zdoslechu se taky člověk dozvídá, jak to funguje jinde vkabině. Stou fyzickou zátěží, délkou závodu a potížemi, které Dakar provází – a že my jsme jich taky neměli málo – třeba roste nervozita.

Bylo to tak i u vás?
René: Ne a to je další věc, kvůli které bych jel kdykoli znovu. U Martina nebyla žádná známka jakékoli ponorkové nemoci. Ani vkritických místech nebo situacích. Takhle jsem si představoval, že by to mělo být.
David: A to nám třeba bouchla guma vplné rychlosti – skoro ve 150 kilometrech za hodinu. Bouchla a ztoho disku prostě úplně zmizela. To byl okamžik, kdy bylo vidět, že řidič dělá všechno pro to, aby auto zůstalo na kolech. To byl hodně nepříjemný zážitek.
René: Těch krizovek bylo víc.

Nastala někdy situace, kdy jste si řekli, že tohle už ne, to už je moc. A že už nechcete dál?
David: To ne. Martin je fakt kliďas a všechno řeší schladnou hlavou.
René: On se tomu ještě směje. (smích)

Když jste položili tatru na bok do duny, byla to asi těžká chvíle, ne? Navíc spoustu posádek jelo dál, aniž by zastavilo.
René: Od těch, co jedou ve špičce, to nemůžete chtít. Ti kvůli vám zastavovat nebudou.
David: Pro nás bylo štěstí, že tam zastavila tatra Brazilce Azeveda. Právě autu jeho bráchy jsme se vyhýbali, když jsme skončili na boku. My jim pomáhali dostat odtamtud osobák, oni pak pomohli nám.

#nahled|https://g.denik.cz/46/48/czech_dakar_team_120127_07_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/46/48/czech_dakar_team_120127_07.jpg|Czech Dakar Team na Rallye Dakar#

Když jste se překlopili, byl problém vylézt ven z auta?
René: Velkej.
David: Ty dveře jsou hrozně těžký. Když visí, tak to není takový odpor, ale když máte vylézt ven a dveře odklopit jako poklop, tak je to hodně těžký. Ale vylezli jsme. Nejvíc nás zdrželo čekání, než vytáhnou osobák. Pak nás kousek stáhli po duně, jak jsme potřebovali a pak už jsme si to auto postavili sami.
René: A dost rychle, odjížděli jsme pak už asi za dvacet minut. Musí se hodně házet lopatou.
David: Ještě nám pomohl jeden fígl, kterým jsme to dostali na kola, ale ten neprozradíme. Ptalo se nás spoustu lidí, lámali nás, ale neřekli jsme. Zkoušeli jsme to nejdřív postavit rukama, nahnali jsme kautu i spoustu domorodců, co tam přihlíželi, ale to nešlo.
René: Časová ztráta nakonec nebyla taková. Spoustu aut jsme pak dojeli… A oni často nechápali, že jsme se ztoho tak rychle vyhrabali – měl jsem dojem, že jsme tím získali kredit.

Jak jste vnímali nehodu Aleše Lopraise?
David: To byl jednoznačně nejhorší moment zcelýho Dakaru. Když tam člověk viděl to jeho auto bez kol, tak je jasný, že to byla velká rána a že se něco stalo.
René: My jsme u nich byli první český závodníci.
David: Když jsme přijížděli, nebylo to moc vidět. Říkali jsme si, co to tam je? Kola to nemělo. Pak to šlo rychle. Ty vole, to je Alešovo! Okamžitě jsme zastavili a běželi jsme z náspu. Aleš už byl vhelikoptéře a Petra Almášiho vyprošťovali zauta.

Mluvili jste snimi?
David: Aleš byl vhelikoptéře, Martin za ním šel, ale nepustili ho kněmu. A navigátor Michal Ernst byl při vědomí, seděl vedle auta – sním jsme se normálně bavili.
René: Ptali jsme se, jestli něco potřebuje, jestli tam nechce nechat vodu nebo jídlo. Bylo jasný, že jako nezraněný tam bude muset zůstat a na své servisní auto může čekat i tři čtyři hodiny nebo i dýl. Nic nechtěl, takže jsme vyrazili dál, přece jenom nás taky tlačil čas.

Jak to na vás vtu chvíli působilo?
René: Vkabině jsme se shodli, že posunutí o jedno místo dopředu za takovouhle cenu, nás fakt vůbec netěší.
David: I když je to soupeř, tohle byla síla.

Vraceli jste se kLopraisově nehodě ještě večer vbivaku?
René: Řeší se to, to je jasný. Pro nás to fakt byla nejčernější chvíle Dakaru. Všechno ostatní pak nějak jde. Když vám lehne kamion na bok, dobrý – i když někdo to zahodí a skončí. Bouchlá guma, dobrý. Nikdy mě nenapadlo, že skončíme. Spíš jsem přemýšlel, co stím a třeba si i vyhodnotím, že kvůli tomu určitě spadneme vpořadí. Předjedou vás mraky aut, vy je zase dojíždíte. A ktomu extrémní fyzická zátěž.
David: Výměna gumy je podle mě jako dalších sto kiláků vautě. A musí to být fofr.
René: Rychlost umocňujou i auta, co kolem vás projíždějí.
David: Měníte kolo a najednou vrrrrrum..... vrrrrrum… Slyšíte jenom, jak prosviští kolem. Vrrrrum! Další! A už jenom počítáte… Ale tohle vás nesmí zlomit. Na druhou stranu pak jedete dál a vidíte, jak tuhle stojí Kamaz, támhle další soupeř. Tohle se prostě děje všem a nesmíte zoufat.
René: Závod vám nic nedá zadarmo. Ale hodně pomáhají peníze. Všichni soupeři, kteří skončili před námi, mají mnohem větší možnosti. Na každou etapu nebo každou druhou si můžou dát nové pneumatiky třeba. A to je hodně znát – po etapě je ta guma tak opotřebovaná, že změní vlastnosti. Pak jí kproražení stačí mnohem míň.

Byl večer čas někam se podívat, třeba po okolí?
David: Vůbec, na to není čas – musí se hlavně dát to kupy auto. Vyřešit třeba problémy, co byly, a udělat údržbu.

Kolik jste toho vprůměru naspali?
David: Nejčastěji pět šest hodin, ale taky třeba i necelé tři hodiny.
René: Vím, že jsem jednou končil sprací vpůl čtvrtý ráno, většinou ale o něco dřív. A když si jdete kolem jedný lehnout, ještě vrčí elektrocentrály – ztichnou až tak ve tři ráno. Ale i když víte, že můžete spát až tak do půl sedmý, začnou kolem čtvrtý startovat první motorky. Později už je ale fyzická únava tak silná, že už to nevadí.

Takže nebyl čas se zastavit, podívat, rozhlédnout?
René: Když chcete jet ve špičce, není na kochání čas. Ono by to možná při neměřených přejezdech šlo, ale zbezpečnostních důvodů letos pořadatel nařídil, že kamiony nesměly jet rychleji, než povolují místní předpisy. Klidně bychom jeli 140 km/h, ale teď jsme mohli jen maximálně 90-100 km/h. Pak se přejezdy oproti minulosti protáhly třeba ze tří na čtyři hodiny. Takže to byl občas závod sčasem i na přejezdech, nebyl prostor se někde zastavit.
David: Čas nebyl ani před závodem. Když pominu kontrolu a poslední přípravy auta, tak spoustu času zabralo i ´odbavení´ závodníků. Každý dostane kartu, kam sbírá razítka: že má pas, licenci, řidičák, zelenou kartu, že nebude vyvážet ovoce zArgentiny do Chile a tak dál. Těch razítek je snad dvacet.
René: Stihli jsme se ale podívat do muzea Juana Manuela Fangia vjeho rodném městě. Je pětinásobný mistr světa ve Formuli 1 a jsou tam vystavená i auta, ve kterých závodil.

#nahled|https://g.denik.cz/46/48/czech_dakar_team_120127_05_denik-630.jpg|https://g.denik.cz/46/48/czech_dakar_team_120127_05.jpg|Czech Dakar Team na Rallye Dakar#

Měli jste před závodem vůbec čas jít se aspoň vykoupat do moře?
René: Prošli jsme se kolem pláže vMar del Plata, ale já bych se tam koupat nešel. Loni jsme se na ambasádě vBuenos Aires ptali, kde se jít koupat do moře. A ona na to, že vBuenos Aires ne. Špína, útesy, nejde. Ale jestli se chceme koupat, máme si zajet do Mar del Plata a tam jsou perfektní pláže. Ale když jsem to viděl, pochopil jsem, že každý máme úplně jinou představu. Jsou tam tisíce domků, namačkáno, nic pro mě.

A povedlo se vám to někde během těch skoro tří týdnů?
David: Nejvíc volna jsme měli poslední tři dny před návratem domů. Auta už byla předaná vpřístavu a my měli čas projít si město a taky se vykoupat. Byl to takový relax.
René: Upřímně řečeno já už bych byl ale raději doma, protože jsem si představil, co mě tu čeká práce a vyřizování restů.

Měli jste ssebou nějaký talisman?
René: Já na to moc nevěřim.
David: Vezli jsme ssebou plyšovou zubatou žábu. Martin Kolomý je totiž zBruntálu a zubatá žába se stala neoficiálním symbolem tohoto města po jednom dílu seriálu Comeback. Bruntál tu autoři vylíčili jako drsné město sdrsnými lidmi.
René: Talisman jsme sbráchou neměli žádný, ale sbratrancem jsme vytvořili samolepku sfotkou našeho dědy. Sice ho nepamatujeme, ale hodně jezdil sTatrou 111. Usoudili jsme, že by Dakar ocenil nejvíc zrodiny. Dali jsme ho na čelní sklo, aby dobře viděl, a na dveře, abychom ho měli na očích při nastupování.
David: Byl zrovna na pravé straně, takže jsme ho vyváleli vpísku, když jsme se položili do duny.
René: Aspoň si to užil se vším všudy. (smích)

Vybavujete si nějaký zajímavý zážitek?
David: Třeba tu neuvěřitelnou spoustu lidí, kteří se chtějí vyfotit. Na pumpě, na semaforu – všude jsou davy lidí.
René: Po předání pamětních medailí vcíli mi nějaký chlapík dal do náruče asi čtyřletého kluka. Ten neváhal a dal mi svého angličáka. Prý si ho mám nechat na památku, on že má fotku. To mě fakt dostalo a autíčko mám schované. Doteď mě ale mrzí, že jsem zrovna neměl po ruce nic, co bych mu mohl dát na oplátku.
David: Nebo třeba jak nám řidič bugginy rozbil okýnko pěstí přímo při závodě.

Cože? To se taky stalo?
René: Jojo. Couvali jsme v dunách, jeden řidič nám ukazoval, že můžeme, takže Martin jel. Ale byla tam buggina, kterou jsme začali tak trochu drtit. Její řidič to nějak nerozdýchal, vyskočil na auto a rozbil okýnko na mojí straně.
David: A chtěl bráchu vytáhnout ven.
René: Je tam ale ještě síť, takže se nic nestalo. Pak uklouzl, spadnul a my odjeli. Večer jsem se byl na tu jeho bugginu podívat, a nic tam neměl, jen pár šrámů.

Jak to vidíte příští rok?
René: Když budou peníze, rád pojedu. Ale je to opravdu hodně o financích. Nám se povedlo něco, co se vté konkurenci zdálo nedosažitelné. Před námi zůstalo šest továrních kamionů spodporou, o které se nám může jenom zdát. Ztohohle pohledu je sedmé místo obrovský úspěch.

Na kolik takový Dakar vyjde?
David: Vypravení našeho kamionu se vším všudy stálo šest milionů korun. Kamazy měly údajně na loňský rok 20 milionů eur a Aleš Loprais jeden milion eur. Takže měl loni 25 milionů korun a letos prý 20 milionů na jedno auto. Také jsme se dozvěděli, že u týmu de Rooye vyšlo na šest milionů korun jen oblečení. Takže náš celý rozpočet stačil vlastně jen na kombinézy, montérky, trička, kukly, čepice a další věci pro celý tenhle holandský tým.
René: Jak říká zkušený kolega František Markvart: I když máš ruce na víc, závodit můžeš jenom na to, na kolik máš peníze. Když to zkoušíš na víc, většinou to špatně skončí. A tím jsme se řídili hlavně ke konci závodu.

Autor: Miroslava Tolarová

28.1.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Politika je živila, musí se poohlédnout jinde

Tomáš Mertl se stal potřetí otcem.

Hokejový útočník Tomáš Mertl se stal potřetí otcem

Na volby vyrazil Plzeňan trabantem

Plzeň - Josef Odehnal dostal automobil v roce 1995 od své tchyně.

DOTYK.CZ

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

/ GALERIE, VIDEO / Tvůrci internetových memů nespí a povolební situaci v Česku pochopitelně nenechali bez povšimnutí. Pozornost si získaly zejména čtyři momenty: vděk Andreje Babiše vyjádřený tvůrci jeho kampaně Marku Prchalovi, prohra Matěje Stropnického v čele Zelených, poměrně vysoký zisk SPD Tomia Okamury - a "nesmrtelný" poslanec Marek Benda.

C.k. kuchyně v Horušanech popáté

Horušany - V sobotu 21.10.2017 se v horušanské hospodě U dvou kaštanů uskutečnil již pátý ročník kuchařského festivalu, který pořadatelé nazvali C.k. kuchyně aneb jak vařily naše babičky.  

Užijte si advent v klidu. Jděte za kulturou do Besedy

Plzeň - Zažít advent v klidu a pohodě je pro mnohé nesplnitelný sen. Udělat si příjemný či sváteční večer i těsně před Vánoci je přitom snadné. Měšťanská beseda nabízí ke konci roku několik divadelních představení či koncertů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT