„Buddhismus sice nevyznávám, ale dalajláma je obrovská osobnost pro celý svět. Málokdo je všemi vnímán tak pozitivně jako on. Příležitost setkat se s ním už bych třeba nikdy jindy neměl. Nechtěl jsem si to nechat ujít,“ říká Ptáčník. Proto když si v Plzeňském deníku přečetl, že čtenáři mají možnost se akce v Německu zúčastnit, neváhal. „Jsem Deníku vděčný, že mi něco podobného umožnil. Byl to velký zážitek,“ dodává.

Protože nechtěl být někde vzadu, z Plzně vyrazil už v sedm ráno. A vyplatilo se. „Seděl jsem v jedenácté řadě hned za VIP sedadly. Viděl jsem dobře. Byla tam sice obrovská plátna, ale já měl možnost spatřit ho v reálu,“ konstatuje Plzeňan, který nevyznává žádné náboženství. Buddhismus je mu ale sympatický. Především kvůli tomu, že je přátelský a nekonfliktní. I ze slov náboženského vůdce během hodinové besedy vnímal mír a pohodu.

„Každý by měl podle něho sám sebe chápat jako součást společnosti, součást všech lidí na světě. Při tomto pohledu je pak jasné, že je nesmysl bojovat se sousedem, se sousedním státem, s jiným náboženstvím. Protože tím člověk bojuje sám proti sobě,“ hovoří o jedné z hlavních dalajlámových myšlenek. Upoutalo jej i vyprávění o tom, že když byl dalajláma malý a viděl, že se perou dvě mouchy, cvrnkl do té větší, aby pomohl té slabší.

Moderátorka se ptala i na osobní věci, on ale vždy řekl, že nejde o něho, ale o Tibeťany, kteří nemohou praktikovat svou víru. „Naděje na návrat do jeho paláce ve Lhase pro něj není nijak podstatná. Žertem dodal, že palác je sice velmi krásný, ale pro bydlení vlastně nepohodlný,“ vypráví Ptáčník.

Náboženskému vůdci prý ani nevadí, že řada mladých Tibeťanů přestupuje na islám. Důležité je, aby byl člověk šťastný. Dalajlámu Ptáčník neviděl jen na pódiu, ale také při odchodu na schodišti. „Ale úplně k němu jsem se nedostal,“ doplňuje.