„Dítě jsem si vybírala podle fotografií. Ramon byl nejsympatičtější. Samozřejmě jsem se ale také zajímala o to, které z dětí je v nejhorší situaci,“ říká Rybková.

Svého jihoamerického svěřence ještě nenavštívila. To se však nejspíše v blízké době změní. Na dlouhou cestu se ale nevypraví sama, chce ji doprovodit její dcera Sylva Moserová. Ta si totiž ve stejné zemi na dálku adoptovala dvanáctiletého Romana. „Podobnost jmen je čistě náhodná. Podle nich jsme si chlapce rozhodně nevolily. Obě jména jsou v těch končinách běžná,“ směje se Moserová.

K adopci se rozhodla před rokem na základě zkušeností kamaráda. „Ten má adoptovanou dívku. Vyprávěl mi o ní, řekl mi o všech podmínkách, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Mám dobrý pocit, že snad dělám něco dobrého,“ doplňuje.

Romana zatím nekontaktovala, ale ráda by jej brzy navštívila. Uvažuje i o možnosti zůstat v Paraguayi delší dobu. Dozvěděla se o příležitosti pomáhat i dalším dětem. „Zatím ještě nevím. Slyšela jsem, že není dobré být se svým svěřencem příliš dlouho, protože si pak zvykne na blízkou osobu, která s ním ale nemůže zůstat pořád,“ pokračuje Moserová, která ještě vlastního potomka nemá.

Přes plzeňskou charitu si zatím mohli lidé na dálku adoptovat pouze děti z Paraguaye a Bolívie, které patří k nejchudším zemím Jižní Ameriky. Nově k nim přibude ještě Peru. Díky tomu zřejmě Roman a Ramon získají dalšího vzdáleného ´sourozence´. „Uvažuji o tom, že bych adoptovala dítě v Peru. Na své jihoamerické misi bychom pak s dcerou navštívili hned všechny tři,“ říká s úsměvem Rybková.

Díky Diecézní charitě Plzeň získalo své patrony na 200 dětí v Bolívii a 50 v Paraguayi. Výše ročního příspěvku na jedno dítě je 6 600 korun.