Kliknutím zvětšíteMalebnou vesničku na jižním Plzeňsku, kde dnes šestapadesátiletý umělec žije a tvoří, najdete též v mnoha jeho obrazech. Dolní Lukavice se nachází necelých dvacet kilometrů od krajské metropole a i ta patří do Kaslova srdce. Když se v roce 1987 vrátil z vojny, první zaměstnání našel právě v Plzni, kde nastoupil jako referent do Krajského kulturního střediska. Později pracoval jako aranžér v plzeňském Domu kultury, dále v několika firmách jako grafik a nějakou dobu se živil i na volné noze. Dnes se věnuje hlavně malování obrazů, které je pro něj i relaxem.
Kromě vesničky, v níž žije, nabral inspiraci pro svá díla i na svých mnohých cestách po světě, procestoval například Jižní Afriku, nějaký čas strávil na Kostarice, v Albánii či na Srí Lance. Za zmínku také stojí, že si zahrál vedlejší roli ve filmu Král Ubu. S ilustracemi Pavla Botky vydal vlastní povídkovou knihu Psí spasitel.
Kde jsem rád a kam bych pozval přátele
Musím se přiznat, že vždy jsem obdivoval tropy, exotiku a daleké kraje, ale úplně nejradši to mám doma v Dolní Lukavici a sem také zvu své přátele. V naší domovině je sice nepříjemná zima, ale tak krásné období, jako je jaro, na rovníku nemají. Když bych měl vyjmenovat místa v Dolní Lukavici, která stojí za návštěvu, musím zmínit židovský hřbitov, faru, kostel, zámek a pivovar. Krásný pohled je na čapí hnízdo na komíně. Moc se mi líbí, když se u nás na jaře všechno zazelená a rozkvete.
Kam rád chodím na kávu
Léta jsem chodíval posedět s přáteli nejen nad kávou. Rád jsem zašel do Zacha, do Kapsy na Borech, do Azylu ve Veleslavínově ulici nebo pod Kaštan v Martincké ulici, hodně „kávy" jsem vypil i v Divadle pod lampou… Protože jsem si ale v loňském roce pořídil miminko Josefínku, piji dnes kávu většinou doma. Ovšem pokud to čas dovolí, vždy se stavím na kávu v plzeňské Galerii Visio Art na Roudné u mé nejmilejší galeristky Lubky Toušové, která mi mimo jiné pomáhá s organizací výtvarných kurzů pro veřejnost. Ve Visiu je mi dobře. Mimochodem, příští rok v dubnu tam budu vystavovat.
Místo, které by se dalo vylepšit
Víte, v tomhle jsem trochu staromilec. Dnes se vylepšuje všude všechno, v každé zapadlé vísce jsou pitomé betonové dlažby a taková ta stará vesnice mizí. Samosebou chápu, že pokrok se nezastaví. Já jsem ale spíš pro přírodu. Každý zarostlý a zapadlý kout je mi milejší než všechna plastová okna a vysekané trávníky. Celkově se mi zdá, že se dnes přírodě vzdalujeme a dáváme přednost hloupému luxusu na půjčku. Možná naše hlavy by se měly vylepšit. To je to pravé místo.
Koho z Plzeňanů z historie bych rád potkal?
Přímo z Plzeňanů bych chtěl potkat Jiřího Trnku, který byl podle mě geniální. Vždy jsem miloval jeho tvorbu. Chtěl bych na vlastní oči vidět, jak kreslí oběma rukama najednou. Také bych byl určitě moc rád představen hraběti Morzinimu, který byl majitelem panství v Dolní Lukavici, a skladateli Josephu Haydnovi při jedné z jeho návštěv dolnolukavického zámku. V Dolní Lukavici údajně vznikla jeho první symfonie. Haydn byl prý veselý a milý chlapík, jeho hudba je milá, krásná a pochopitelná. Zřejmě bych však nezvládl jejich vídeňskou němčinu 18. století. Ta představa, že jdu kolem zámku a z okna se ozývá Haydn hrající na cembalo je fascinující.
Kde chci být sám?
Tento pocit nemám, jsem totiž rád se svou rodinou. Sám už jsem v životě byl a myslím, že samota je to nejhorší, co člověka může potkat. Ale určitě chci být sám na záchodě.
49
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
