Od roku 2008 pracuje ve společnosti Člověk v tísni, posledních sedm let jako ředitel plzeňské pobočky.

Místo, které by se dalo vylepšit

Moje kancelář! Jestli platí, že naše prostory odrážejí náš vnitřní svět, je to na zamyšlenou! Vážnější je, že v Plzni, stejně jako v jiných městech, bydlí mnoho rodin v děsivých podmínkách, například na ubytovnách. A nemají moc možností, jak to zlepšit. Zvláště děti, které v takovém prostředí vyrůstají, to nemůže nepoznamenat. Z toho je mi smutno.

Koho z Plzeňanů z historie bych rád potkalLuboš Hruška, který založil Meditační zahradu v Doudlevcích.

Děkuji za příležitost připomenout si osud Luboše Hrušky, zakladatele Meditační zahrady a Památníku obětem zla v Doudlevcích, který nám přenechal toto poselství: „Nikdy nezapomeňte na to, co dovedl udělat člověk člověku, Čech Čechovi, bratr bratrovi, v ´civilizované´ Evropě konce 20. století! Seznámení se nových generací s hrůzami komunistické totality je důležité k tomu, aby se takováto zvěrstva už nikdy nemohla opakovat.“

Kam chodím na kávu

Nejsem zrovna znalec kávy, ale Your Time Café na Mikulášském náměstí má asi nejkrásnější zahradu, kterou znám. MaMa´s Caffé opodál zase tu pravou mateřskou obsluhu. Fandím také družstevní kavárně Inkognito, sociálnímu podniku Kačaba nebo krásně zrekonstruova-nému prostoru Moving Station na Jižním Předměstí.

Kde jsem rád a kam bych pozval přátele

Asi nejpříjemnější chvíle s přáteli jsem strávil v okolí Boleveckých rybníků. Voda, les, oheň, to jsou moje nejoblíbenější kulisy, v Plzni jsou navíc všechny krásně dostupné.

Kde chci být sám

Ve tmě. Existuje takzvaná terapie tmou spočívající v tom, že několik dní strávíte zavřený ve tmě, jenom sám se sebou. Slyšel jsem fascinující vyprávění od několika lidí, kteří to vyzkoušeli. Snad k tomu někdy seberu odvahu.