Kominík i škodovák, Romka, jež obléká policejní uniformu, hydrobioložka, longboardista, budoucí spisovatelka, akordeonista hrající pro obyvatele seniorských domů, kavárenská povalečka milující jízdu na koloběžce…

V pracovním prostoru Plzně 2015 wo-co Husovka se v pondělí v podvečer sešla necelá třicítka Plzeňanů všemožných profesí, Čechů i cizinců, kteří měli přinejmenším jedno společné. Přilákal je casting projektu Tváře Plzně.

Byl mezi nimi i Václav Lindauer z Útušic, jeden z posledních žijících příbuzných malíře Gottfrieda Lindauera, jímž vlastně všechno začalo.

V Západočeské galerii v Plzni bude totiž od května k vidění velká výstava Lindauerových proslulých portrétů Maorů, původních obyvatel Nového Zélandu, a Plzeň 2015 se rozhodla obrazy inspirovat. V rámci projektu Tváře Plzně tak pod rukama mladých malířů Jana Mikulky, Jana Uldrycha, Alžběty Josefy, Zdeňka Trse, Tomáše Němce a Aleše Brázdila vznikne deset portrétů současných Plzeňanů.

Adepti na Tváře Plzně se nejprve malířům, pořadatelům i sami sobě ve dvojicích představovali. Představovali se podle oblíbených míst, atributů, které k nim patří, a podle jejich role. Jako první uvedl divadelník Václav kolegu Martina: „Napřed místo, zázračně jsme se shodli na restauračním zařízení a Martin říkal, ať tam napíšu hospodu U Starýho psa. Atribut jsem zvolil invalidní vozík, protože Martin se stará o lidi na vozíku, a z toho vyplynula jeho role řidiče, protože on ten vozík řídí."

Longboardista Petr představoval vedle sedícího pana Macha: „Dělá krásnou věc. Hrají s kapelou, pan Mach konkrétně na akordeon, po různých domech pro seniory. Jeho oblíbeným místem je Lobezský park."

Václava Lindauera do Tváří Plzně nominovala kronikářka Útušic Anna Kocourková. „Útušice jsou kolébka Lindauerových a všichni plzeňští Lindauerové jsou od nás. Přivezla jsem jednoho z posledních Lindauerů a jeho rolí i atributem by mohla být zahrada, zemědělství," řekla kronikářka s tím, že z útušické větve Lindauerových kromě malíře Gottfrieda vzešli také další velikáni, jako kardinál Josef Beran nebo Miroslav Horníček.

Když byl představování konec, začali organizátoři role, místa a atributy jednotlivých lidí míchat mezi sebou, aby se na hotové obrazy dostalo více lidí – někteří tváří, jiní atributy nebo oblíbenými místy. Vznikaly tak poměrně bizarní kombinace typu longboardisty v uniformě mažoretky, fotografa s harmonikou v tramvaji a podobně…

Malířům ani figurantům se však tento postup příliš nezdál, protože lidé se tak ocitali mimo svá prostředí a ztráceli své příběhy, o něž přitom mělo jít. Nicméně když setkání skončilo, malíři si desítku lidí, kteří se Tvářemi Plzně stanou, vybrali. Teď je pouze na nich, aby své modely poznali blíže a do 18. června, kdy bude mít výstava vernisáž v Galerii DEPO 2015, je zvěčnili.

Tečku za Tvářemi Plzně udělá v září festival dobrovolnických a dobročinných aktivit Anděl Fest. Tam se budou obrazy dražit. Portrétovaní pak výtěžek věnují na dobročinné účely.