„Na jaře jsme odstranili bednění, které Tylův náhrobek chránilo, a je už nasmlouváno restaurování tohoto vandaly několikrát poškozeného díla. Socha bude očištěna a provedeno její plastické a barevné retušování. Poté na ni bude nanesen vodu odpuzující nátěr,“ říká náměstek primátora města Plzně pro oblast dopravy a životního prostředí Aleš Tolar, do jehož gesce spadá také Správa veřejného statku města Plzně. Tato organizace má na starosti správu Mikulášského hřbitova.

Podle Aleše Tolara má město připravený projekt skleněné ochrany Tylova náhrobku. Skleněný poklop by mohl po restaurování dílo chránit. „Byl bych však daleko raději, kdybychom ochranný skleněný poklop nemuseli instalovat. Věřím, že všichni, kdo Mikulášský hřbitov navštíví, se nejen k náhrobkům, ale k celému prostoru budou chovat ohleduplně,“ dodává Tolar.

Replika pomníku J. K. Tyla bude v létě restaurována. Proměnou projde i celý Mikulášský hřbitov. | Video: Deník/Pavel Bouda

Autorem repliky sochy je Jakub Vlček, který ji vytvořil ze stejného materiálu, jako jeho předchůdce Antonín Wildt, tedy z jemnozrnného mšenského pískovce. „Náhrobek je zdařilou replikou původního díla a na Tylův hrob byl osazen v roce 2011. Originál z roku 1858 je uložen v depozitáři. Toto pískovcové dílo totiž poničily průmyslové spady,“ vysvětluje Eliška Bartáková, radní města Plzně pro oblast kultury a památkové péče.

Dominantu pomníku tvoří socha truchlícího anděla v plášti s rozevřenými křídly. Pravou rukou se opírá o náhrobní stélu, kterou zdobí vavřínová větev na pergamenovém listu a dvojice divadelních masek, levou rukou pokládá anděl na hrob národního buditele vavřínový věnec. Socha stojí na pískovcovém soklu, v jehož čele je mramorová pamětní deska připomínající Tyla. Na podstavec přibyla koncem 19. století kovová lucerna. Tylův pohřeb v roce 1856 v Plzni byl velkou událostí. Náhrobek byl zhotoven na přání českých vlastenců. Prostor kolem něj byl architektonicky upraven, do jeho blízkosti byl po roce 1990 přenesen vzorek hlíny z hrobu Františka Škroupa v Rotterdamu.

„Josef Kajetán Tyl, významná osobnost českých kulturních dějin, je s Plzní neodmyslitelně spjat. Poprvé naše město navštívil s Hilmerovou kočovnou divadelní společností v roce 1829, v červenci roku 1856 zde na své divadelní pouti onemocněl a posléze zemřel. Jeho jméno nese Divadlo J. K. Tyla a ve městě má kromě náhrobku také pomníky u Velkého divadla a na Mikulášském náměstí. Pokud hovoříme o národním buditeli J. K. Tylovi, opomenout nesmíme ani cenný rukopis jeho hry Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka z Tylovy pozůstalosti umístěné v Archivu města Plzně s písní Kde domov můj, která se následně stala národní hymnou. Letos je to právě 190 let od doby, kdy poprvé tato budoucí česká hymna zazněla na jevišti pražského Stavovského divadla,“ připomíná Eliška Bartáková.

Mikulášský hřbitov sloužil od roku 1414 původně k pohřbívání chudiny. Později získal oblibu a byli na něm pochováváni významnější občané. Koncem 19. století byl už obklopen městskou zástavbou, a pohřbívat se tam proto začátkem 20. století přestalo. Město Plzeň nyní rozpracovává záměr na jeho další úpravy. „V plánu je udělat z Mikulášského hřbitova průchozí odpočinkový park, jímž by vedly cesty, spojující Mikulášské náměstí s prostorem u kostelíku U Ježíška a s pravým břehem řeky Radbuzy. Díky tomu by se na Mikulášském hřbitově zvýšila návštěvnost, a tím ztížily podmínky pro vandalismus. Kde se pohybuje více lidí, nedochází tak často k ničení. Prostor je více pod veřejnou kontrolou,“ uzavírá Aleš Tolar.