„Objekt je nyní v havarijním stavu a Správa veřejného statku nyní společně s památkáři zpracovává projekt, jakým způsobem celý objekt opravit a vrátit ho do původní podoby. A protože to je objekt Plzeňáků, chceme jim dát možnost navrhnout, co by v pavilonku chtěli mít,“ říká Vlastimil Gola, radní města pro nakládání s majetkem.

Do roku 2022 sídlila v objektu na základě smlouvy o bezplatné výpůjčce Římskokatolická farnost Plzeň - Severní předměstí a poté přešel smluvní vztah na Sbor Křesťanského společenství, který v něm pořádal bohoslužby a jiné kulturní akce. Ve druhé polovině stejného roku pak část členů sboru založila spolek Naděje pro Romy, který pak fakticky Lochotínský pavilonek využíval. Pro neutěšený stav objektu však město 24. února letošního roku smlouvu předčasně ukončilo.

Historii však má tato stavba mnohem slavnější. I když i to je relativní. Lochotínský pavilon je totiž dávným svědkem nezdařené lázeňské tradice v Plzni. Díky iniciativě osvětového plzeňského purkmistra Martina Kopeckého byl v letech 1833–1834 vystavěn vedle parku lázeňský dům s koupelnovými pokoji a klasicistním pavilonem nazvaným Síň přátelství. Lázně se sice nepodařilo uvést v život, ale taneční sál a restaurace se staly oblíbeným výletním cílem Plzeňanů. Roku 1849 je pak v nucené dražbě koupil a dále jej provozoval výbor právovárečných měšťanů.

Znovuzrození jediného dochovaného lázeňského pavilonu v empírovém slohu se datuje k 9. březnu 1988, kdy byl otevřen po rekonstrukci. Komorní estetické prostředí bylo předurčené pro konání koncertů, produkcí malých hudebních forem, pořadů poetické scény, divadla jednoho herce či vybraných pořadů pro mládež. Pod hlavičkou Parku kultury a oddechu se zde konaly komorní koncerty Kruhu přátel hudby, ale krátce po sametové revoluci počátkem devadesátých let fungoval pavilon podle dostupných informací a vzpomínek pamětníků dokonce jako noční klub.

Návrhy a nápady na současné využití Lochotínského pavilonku můžete posílat e-mailem na: jandovav@plzen.eu až do konce září.