Když se rozhlédnu odhadem po dvacítce lidí kolem sebe, připadá mi, že jim je všem kolem dvaceti let.

Pocit nepatřičnosti se s příchodem dalších několika dvacítek osob vytrácí, jsou tady lidé různých věkových kategorií, které spojuje jediné: zvědavost. Kdo se vejde do světového formátu 20 záběrů v intervalu 20 vteřin? Jak se s tím desítka vystupujících vypořádá?

Laco Toušek má strach z architektů, kteří zabíjejí ulice a tím i veřejný prostor. Marek Hora vysvětlí, že kyselá rýže není odpad, ale surovina na báječné sushi. Dana Lukášová a Olina Dankovičová vědí, že v Plzni nejsou jen občané lhostejní a neochotní, a tak směle využívají zájmu lidí podpořit dobrou věc.

Zástupce z Animánie upozorňuje, že co se na jaře zasadí a v létě uzraje, sklidí se během podzimní sklizně na festivalu. Veliký úspěch má mystifikátor Bohdan Bláhovec jako zástupce firmy Amádeus Real, který by rád vytvořil hermeticky uzavřenou Plzeň, památkově chránil budovu Kauflandu a nechal strhnout věž sv. Bartoloměje. Návrhářka Eva Beránková pořádá výstavy šatů na figurínách v plzeňských sadech a malířka Eva Štýbrová maluje to, co právě vidí před sebou

A další zajímaví lidé, kteří dělají něco jinak. Plzeň je jich plná a my máme možnost je i jejich tvorbu osobně poznat. Mám notýsek plný nových jmen, inspirací na spoustu článků. Propojila jsem se s těmi, které znám jen z doslechu. Už je znám osobně! Ale na facebooku se s nimi propojím také.