K obléhání Plzně došlo na počátku třicetileté války, nedlouho po druhé pražské defenestraci v roce 1618. Byla to vůbec první významná bitva české revolty, ve které protestanti pod vedením generála Mansfelda oblehli velmi dobře opevněné město Plzeň.

19. září dosáhla Mansfeldova armáda plzeňských předměstí. Obránci blokovali dvě brány a třetí byla bráněna další narychlo složenou skupinou. Protestanti byli příliš slabí na celkový útok na městskou pevnost, a proto se místo dobývání města rozhodli ho oblehnout a vyhladovět. Počátkem listopadu dorazilo protestantské dělostřelectvo, ale ráže ani počet děl nebyl dostatečný a ostřelování zdí nemělo velký účinek. Obráncům už docházely zásoby, zatímco obléhatelé nijak netrpěli nedostatkem a k tomu jim stále přicházeli noví rekruti. Hradební zeď se jim podařilo prorazit 21. listopadu 1618, následovalo několik hodin bojů, po kterých Plzeň padla do rukou protestantů.

Po dobytí si Mansfeld vyžádal 120 000 zlatých guldenů jako válečné reparace a dalších 47 000 florinů za to, že Plzeň nevypálí. Ve městě zůstal i se svým vojskem.

Nedlouho poté státy spolčené do Katolické ligy uspořádaly tažení do Čech na Prahu pod vedením maršála Buquoye a Maxmiliána Bavorského. I přes výpady armádou nově zvoleného českého krále Fridricha I. se bez větších problémů katolická vojska dostala k Praze, kde porazila české stavy v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Mansfeld se této bitvy se svým vojskem neúčastnil. To zůstalo v dobyté Plzni až do jara 1621.

Petr Arnošt II., hrabě z Mansfeldu (1580 - 1626), se proslavil se jako vojenský důstojník, který se vyznamenal během bojů třicetileté války na straně protihabsburského odboje. První vojenské zkušenosti získal při tažení v roce 1594 do Uher, kde sloužil pod svým nevlastním bratrem Karlem.

Po tomto tažení se mezi lety 1601 až 1604 účastnil dobývání nizozemského Ostende pod vedením španělského generála Ambrosia Spinoly. Poté se dostal do vojska pasovského biskupa arcivévody Leopolda. V jeho službách se zúčastnil roku 1609 bojů o dědictví julišsko-clevské. Následujícího roku změnil tábor a přidal se na stranu Protestantské unie. Po porážce českých stavů a propuštění ze služeb Frydricha Falckého vstoupil do služeb Nizozemské republiky. Pocházel z německého rodu Mansfeldů.