Tomáš Šolc se narodil 13. listopadu 1937 do rodiny divadelního principála kočovné herecké společnosti Františka Šolce a od dětství projevoval talent v řadě oborů, uměleckých i sportovních. I díky rodinnému zázemí – divadlo hráli profesionálně jak dědeček s babičkou, tak oba rodiče a všechny čtyři Tomášovy sestry – u něj nakonec vyhrálo herectví.

close Tomáš Šolc info Zdroj: Archiv zoom_in Tomáš Šolc Do plzeňského Divadla J. K. Tyla, kde strávil převážnou část své kariéry, přišel Tomáš Šolc v roce 1965 z ostravského angažmá a za své třiatřicetileté působení zde ztvárnil přes sto rolí. Divákům zůstal v paměti například jako Merkucio v Romeovi a Julii, Čičikov v Mrtvých duších, doktor Cajus v Shakespearových Veselých paničkách windsorských, Chlestakov z Revizora, Babberley z Charleyovy tety, Adam v Adamu stvořiteli, Vocilka ve Strakonickém dudákovi, Gray v Králi kryse, vodník Michal v Lucerně, Puk ve Snu noci svatojánské či patron Fortunato v Poprasku na laguně. Jako host si zahrál i na dalších scénách včetně Národního divadla v Praze.

„Tomáš byl takzvaný herec od Pánaboha," vzpomíná jeho bývalá kolegyně Monika Švábová. „Velký komediální talent, profesionál, kterého jsem si velice vážila. A také malířský nadšenec a ctitel krásných žen," dodává plzeňská herečka. 

„Byl už poslední pamětník toho souboru, s nímž jsem kdysi na plzeňském jevišti začínal," připojuje vzpomínku herec a bývalý šéf plzeňské činohry Pavel Pavlovský. „Prvně jsme se setkali ještě v Malém divadle ve hře Charleyova teta, poté ve Třech mušketýrech, kde jsem hrál D'Artagnana a on Plancheta a tak bych mohl pokračovat. Byl to znamenitý herec. Z jeho odchodu je mi smutno," uzavírá Pavel Pavlovský.

Bohatá byla také Šolcova rozhlasová práce a jeho hereckého umění využíval i film (Vražda před večeří, Zrozen bez porodu, Hlídač č. 47), objevil se rovněž v několika televizních seriálech (Vetřelci a lovci, Cirkus Bukowsky, Zločiny Velké Prahy…). Jako výtvarník se Tomáš Šolc věnoval především portrétu a aktu. Za svou uměleckou činnost obdržel řadu ocenění, tím posledním byla v roce 2021 Senior Prix od Nadace Život umělce za celoživotní herecké mistrovství.

V jednom rozhovoru pro Deník Tomáš Šolc s humorem sobě vlastním prohlásil: „Můj dědeček Bohumír, zakladatel Šolcovy herecké dynastie a první principál Šolcova divadelního spolku, zemřel ve třiaosmdesáti letech. Můj táta, principál František Šolc, který ve svých 24 letech převzal po dědovi kočírování spolku, se dožil v třiadevadesáti. Takže – abych tu posloupnost nenarušil – já bych tady měl zlobit nejméně do 103 let.“ Všem nám, kteří jsme ho měli jako umělce i člověka rádi, je upřímně líto, že toto své předsevzetí nedokázal splnit.