Sudičky, které stály u kolébky Dagmar Lechnýřové, nebyly z nejhodnějších. Dnes 37leté ženě totiž daly do vínku těžkou srdeční vadu i další zdravotní problémy. I přes handicap dokázala tato Plzeňanka vystudovat vysokou školu a našla si zaměstnání. V něm ale musela skončit po vážném úrazu. Po něm se její stav ještě zhoršil a žena dnes potřebuje peníze na rehabilitace i na úhradu kompenzačních a zdravotních pomůcek, které jsou finančně nákladné a ona ani její nejbližší na ně nemají dostatek peněz. S prosbou o pomoc se proto obrací na veřejnost.

Zdroj: Dagmar Lechnýřová

Malé Dáše bylo jen několik dní, když jí lékaři zjistili hned pět kritických vad na srdíčku. „Byla jsem převezena z Plzně do Fakultní nemocnice v Praze Motole, kde jsem podstoupila svou první kardiochirurgickou operaci. Ta proběhla úspěšně, ale došlo k nedostatečnému okysličení mozku. Podle lékařů jsem bojovala o svůj život. Půl roku od mého narození si mě moji rodiče odváželi domů s tím, že pokud se dožiji pěti let, tak snad dojde k pokroku v lékařské vědě a budu mít větší šanci na přežití,“ vzpomíná Lechnýřová, která do současné doby prodělala už celkem osm operací srdce. Trápí ji ale nejen nejdůležitější životní orgán. Kvůli nedostatečnému okysličení mozku a špatné motorice bylo její pohybové onemocnění shrnuto pod diagnózu DMO (dětská mozková obrna) s postižením dolních i horních končetin. V dětství byla hospitalizovaná na neurologickém oddělení kvůli podezření na epileptický záchvat při fraktuře pravé nohy. V dospělosti se přidalo ještě těžké bronchiální astma.

I přes nepříznivý zdravotní stav se snaží už od dětství aktivně zapojit do běžného života. Od 14 let je členkou svazu Vozíčkáři Plzeňska. Vystudovala Západočeskou univerzitu v Plzni, studijní obor sociální práce, má magisterský titul. „Po studiích jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání v Městské charitě v Plzni na pozici sociální pracovník. Zdravotní stav se mi ale zhoršoval, a tak jsem musela odejít. V roce 2015 jsem zkusila své štěstí podruhé a byla jsem přijata do dalšího zaměstnání jako administrativní pracovnice. Osud mi ale nepřál, v roce 2016 došlo k technické závadě na elektrickém invalidním vozíku, jenž váží cca 150 kg, a já jsem se zřítila ze schodů. Od té doby trpím bolestmi, spastickými křečemi a zapříčinilo to zhoršení motoriky. I přes to se snažím o aktivní trávení volného času. V rámci rehabilitace horních končetin jsem se snažila naučit paličkovat. Snažím se o procvičování anglického jazyka, chodím do klubu deskových her, ráda čtu knihy a mám ráda vycházky a posezení s přáteli a procházky s naším pejskem Terezkou,“ svěřuje se paní Dagmar.

Osmiletý vážně nemocný Jiřík z Plzně se svými blízkými.
Ozdobit stromeček a od Ježíška spoustu knížek, přeje si vážně nemocný chlapec

Ta žije v Plzni s maminkou a bratrem. Jejich příjem se skládá z příspěvku na péči, jejího invalidního důchodu, maminčina starobního důchodu a bratrova platu. „Z toho zaplatíme pouze nezbytný chod domácnosti, sociální služby a volnočasové aktivity. Na doplatky za kompenzační pomůcky, jichž potřebuji velké množství a které je nutné servisovat, nám již nezbývá dostatek finančních prostředků,“ stýská si Plzeňanka. Po dlouhém zvažování se proto rozhodla obrátit na veřejnost, a to prostřednictvím organizace Český mozek. Ta má založený transparentní účet, jehož číslo je 1110033/5500. Pokud chcete paní Dagmar pomoci, je třeba zadat ještě variabilní symbol 2220100, aby peníze doputovaly právě k ní. „Velice si vážím případné pomoci, která zmírní finanční stres v naší rodině,“ uzavírá Dagmar Lechnýřová.