„Byly to šílené dny a hlavně noci. Někdy jsme nezamhouřili oči celou noc. Ta paní nám prostě ničila život. Neustále jsme volali policii, ale výsledek byl vždy stejný. Pokaždé mě to stálo dvě hodiny, protože půl hodiny jsem čekala na policisty, než přijeli a pak jsem jim to musela znovu dokola v noci vysvětlovat. Oni pak na dveře jejího bytu bouchali a ona na ně občas řvala. Přestože bylo jasné, že paní není v pořádku, tak vždy řekli, že tam nemohou vniknout a zakročit. Dlouze mi pak vysvětlovali, proč to nejde a zase odjeli. To byl výsledek každé jejich návštěvy,“ vzpomíná na nepříjemné chvíle Kristýna, jedna z obyvatelek domu.

Psychicky nemocná žena dělala nájemníkům domu v Plzni na Slovanech dva roky ze života peklo. | Video: Deník/Pavel Bouda

Opakované zásahy v tomto domě potvrzuje i policie. Na místo vyjížděly její hlídky i několikrát za noc. Že ale není jednoduché porušit domovní svobodu a vniknout do bytu byť problémové osoby, vysvětluje mluvčí Policie ČR Michaela Raindlová.

„Bez souhlasu uživatele může Policie České republiky vstoupit do jeho obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti. Policista je pak oprávněn za účelem vstupu toto místo otevřít nebo jiným způsobem si do něj zjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly,“ sdělila Deníku policejní mluvčí.

Tyto podmínky však byly podle nájemníků domu splněny. Rány, křik a nadávky se ozývaly v denní i noční domu prakticky neustále a jejich zdraví i životy byly chováním a jednáním oné paní ohroženy.

„Snažila jsem se situaci řešit a když jsem tu paní osobně zastihla na schodech, zaútočila na mě slovně i fyzicky. Dalším lidem v domě nadávala a vyhrožovala zabitím jmenovitě. Ač si práce policie v jiných případech cením, takové situace bohužel zvládnuté nemají,“ říká rozzlobeně Kristýna a hned pokračuje: „Paní dva roky nikomu neotevřela, a já pořád nechápala, na co se čeká. Revize plynu ani rekonstrukce stupaček u ní v bytě nešla udělat, ale nikoho to nezajímalo, nikdo nám nepomohl. Na ÚMO mi řekli, že mají svázané ruce a že to musíme řešit přes policii. Policie mi řekla, že má svázané ruce a že to musíme řešit přes ÚMO. A na sociálním odboru mi řekli, že jsou tu pouze pro lidi, kteří chtějí pomoci. A to paní nebyla.“

Podle vyjádření sociálního odboru je ale takový postup jediný možný. „Na místo v takových případech přijdeme na sociální šetření, ale pokud takový člověk odmítá spolupracovat, doporučujeme sousedům obrátit se na policii a ta musí vyhodnotit, jestli ta osoba ohrožuje na zdraví sebe nebo ostatní. Pokud k takové situaci dojde, tak potom policie volá záchranáře a společně vyhodnotí, zda je nutná hospitalizace,“ vysvětluje vedoucí sociálního odboru ÚMO 2 Libor Pečenka.

Mezi nájemníky domu už nezbyl po čase nikdo, kdo by se psychicky nemocné ženy nebál. Ocitali se však ve stále bezvýchodnější situaci. Zvláště po vylepení zmíněné cedulky, vyhrožující všem zastřelením. „Rozhodně jsme měli všichni strach, já za sebe jsem se bála už pomalu vyjít na chodbu, protože paní neustále křičela moje jméno a sprostě nadávala. A po tom, co vylepila tu ceduli, že nás zastřelí, moje obavy ještě vzrostly a opravdu jsem se bála vyjít z bytu nebo dojít do bytu od vchodových dveří. To byly horké chvíle,“ vzpomíná další z nájemnic, která si stále z obav o svoje zdraví nepřeje uvést své jméno. Ještě dnes se jí při té vzpomínce třese hlas.

Nakonec to byli právě záchranáři, díky kterým se podařilo trápení obyvatel celého domu vyřešit. „Protože se mi při tom všem hledání alespoň nějakého východiska potvrdilo, že paní už v minulosti nebyla psychicky v pořádku, předala jsem tuto informaci při posledním problému zasahujícímu záchranáři. On si na základě toho v nemocnici ověřil, že paní už dříve trpěla psychickými problémy a že je nutné v tomto případě zakročit. Prostě to vzal na sebe a rozhodl, že je nutné do bytu násilím vstoupit. K součinnosti si zavolal Policii ČR a ti se ho snažili od jeho rozhodnutí odradit. Snad hodinu ho přemlouvali. Ale naštěstí se nenechal. Za to jsme mu opravdu strašně vděční,“ říká s úlevou v hlase Kristýna.

K násilnému vstupu do bytu pak museli policisté přivolat hasiče, kteří se nejprve pokusili odemknout zámek vstupních dveří, pak je i vyrazit, ale dveře byly zabarikádované nábytkem. Nakonec museli do bytu vniknout přes balkon z výsuvné plošiny. „Když ta paní viděla za oknem policistu se štítem, tak naštěstí otevřela. Pak jsem se dozvěděla, že ten štít měli prý proto, že ta paní mohla být ozbrojená. No vidíte, a my jsme tu podle úřadů s takovou osobou mohli žít,“ uzavírá Kristýna.

Příběh tedy dopadl pro nájemníky domu dobře a podle posledních zpráv bude paní po krátkém pobytu na psychiatrickém oddělení ve Fakultní nemocnici v Plzni umístěna do psychiatrické léčebny v Dobřanech. Ale popsaný případ je důvodem k zamyšlení, zda by se podobné situace nedaly řešit rychleji a efektivněji, než dojde k horším následkům, než jsou probdělé noci a psychické zhroucení.