„Rozhodli jsme se poprvé v historii zapojit se do Hradozámecké noci, i když nejsme hrad ani zámek. Návštěvníci mají možnost náš statek zažít trochu jinak a vychutnat si celý areál romanticky nasvícený pouze svíčkami, podotýkám, že z bezpečnostních důvodů jen elektrickými,“ vysvětluje správkyně statku Miroslava Kubatová Pitrová.

Na Hradozámeckou noc tu vypsali dva časy, ve 21 a ve 22 hodin a oba byly rychle vyprodány během pár dnů. „Chtěli jsme také, aby si to návštěvníci užili a proto jsme omezili i jejich počet ve skupince na maximálně 12 lidí,“ dodává správkyně.

A proč se vlastně času po setmění říkalo černá hodinka? Na to hned v úvodu odpovídá průvodkyně jedné ze skupinek Andrea Sommerová.

„Byl to čas, kdy už na práci bylo málo světla, ale ještě bylo brzy jít spát a zároveň bylo škoda už zapalovat petrolejky nebo svíčky, které byly tehdy velmi drahé. Takže se členové rodiny při černé hodince scházeli v místnost, kterou osvětloval jen oheň z kamen, a vyprávěli si při tom buď normální věci, co za den zažili nebo různé strašidelné historky,“ vysvětluje průvodkyně návštěvníkům. Vítaní byli podle ní i sousedé a často i různí pocestní. „Protože to byl tehdy vítaný a jediný zdroj informací. Od nich se dozvídali nové věci a zajímavosti ze světa.“

Černé hodinky se držely i po zavedení elektřiny do Bolevce, což bylo v roce 1926. Petrolejové lampy a svíčky tehdy nahradily obloukové lampy plzeňského vynálezce Františka Křižíka, ale pro řadu statkářů byla elektřina také drahá a pospolitost rodiny měla i poté velký význam.

Areál selského dvora U Matoušů na Bolevecké návsi byl během prohlídek spoře nasvícen i zvenčí a již bez průvodkyně si jej bylo možné také projít, včetně sýpky a hospodářského stavení. „Statek má při tomto osvětlení kouzelnou atmosféru a rozhodně se za rok k Hradozámecké zase rádi připojíme,“ slíbila na závěr spokojeným návštěvníkům správkyně Miroslava Kubatová Pitrová.