Rodačka z Prahy Blanka Luňáková se z nešťastné lásky přihlásila do kroužku loutkového divadla. Díky tomuto impulzu později podala přihlášku na DAMU, kam úspěšně složila přijímací zkoušky. Ve čtvrtém ročníku zavítala na praxi do plzeňského Divadla Alfa, kde jí krásná atmosféra natolik učarovala, že zde působí dodnes. Luňáková loni získala za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla cenu Thálie. Je lektorkou herectví, autorkou divadelních her, rozhlasových nebo televizních scénářů, účastní se mezinárodních projektů a věnuje se dramaterapii v pacientském sdružení Krystal.

Kde jsem ráda a kam bych pozvala přátele

Divadlo AlfaZdroj: archiv DeníkuZní to asi nezvykle, ale s jednou přestávkou jsem už skoro čtyřicet let pořád ráda v Divadle Alfa. A ráda do něj pozvu i čtenáře Deníku. Mohou přijít jednak s dětmi na pohádku nebo na napínavý příběh, ale i sami na večerní představení pro dospělé. Stále ještě přetrvává předsudek, že Alfa uvádí jen loutková představení pro nejmenší, ale to už dávno není pravda.

Koho z Plzeňanů 
z historie bych 
ráda potkala?

Jiří Trnka (1912 – 1969) patří k nejslavnějším plzeňským rodákům. Byl všestranný umělcem – skvělým malířem, grafikem, sochařem a ilustrátorem,loutkařem i animátorem a filmařemZdroj: ArchivVidět tak Jiřího Trnku při práci, jak maluje oběma rukama najednou s cigaretou v puse… jak vymazluje křehké postavičky do animovaných filmů. Nebo být u toho, jak Josef Skupa natáčí ve studiu hovory Spejbla a Hurvínka. V obou případech by šlo o setkání jednostranné, protože já bych byla nepo-zorována někde pod stolem a ani bych nepípla.

Kde chci být sama?

Nezáleží mi většinou na konkrétním místě. Zařídím se podle nálady a si-tuace, podle časových možností nebo počasí. Když je hezky, sednu si na lavičku v Borském parku, ráda se projdu v Českém údolí nebo vilovou čtvrtí kolem Hvězdy. Když prší nebo mrzne, můžu posedět v některém plzeňském kostele, kde je krásně ticho. Ale užívám si i veřejné a někdy i hlučné samoty v kavárně nebo restauraci, kde nemusím s nikým moc komunikovat a můžu si něco psát, připravovat, vymýšlet. Nerada bych byla sama v lese. Se svým nesmyslem pro orientaci bych dopadla jako pohřešovaná několik dní.

Kam ráda chodím na kávu

Kavárna TarteletteZdroj: kavárna TartalleteNa kávu moc nechodím, ale na salát, dobrý slaný či sladký koláč a víno si ráda dám ve francouzské „koláčárně" Tartelette na náměstí Republiky. Znám se s majiteli Leošem a Anne. Paní je Francouzka a půjčuje mi báječné filmy, které v Čechách nemám šanci vidět. Stydím se, protože je často vracím třeba až po roce. Ale oba se mnou mají obrovskou trpělivost a vědí, že filmy nakonec přece jen vrátím.

Místo, které by se dalo vylepšit

Duchcovská uliceZdroj: archiv DeníkuI když Plzeň od doby, kdy jsem se do ní přistěhovala, náramně zkrásněla, míst, kde by bylo co vylepšit, je ještě dost. Musím myslet například na Duchcovskou ulici, to je takový ten strašidelný pavlačový areál z Jateční třídy, kde jsem před třiceti lety nějaký čas bydlela. Třeba se tam už něco změnilo, ale byla jsem tam loni na jaře a něco tak bezútěšného jsem dlouho neviděla. Jako by se zastavil čas. Ne, to říkám špatně! Ono to tam vypadalo ještě hůř, než když jsem se tam snažila vytvořit domov.