Nakupovat jsme s kolegou, který držel v ruce kartu své známé a v kapse měl pro jistotu její dobrozdání, vyrazili do pěti obchodů. Já si stoupla do fronty za ním s jiným nákupem. „Vám nebylo divné, že s kartou, která je napsaná na ženu, platí muž? Mohla by být kradená,“ ptala jsem se prodavaček. „Zná PIN a karta není zablokovaná, takže to není třeba,“ zněla většinou odpověď. Podle policejní mluvčí Jolany Číhové by se ale prodavači na jméno majitele karty koukat měli, protože karty jsou nepřenosné a neměli by si je půjčovat ani manželé. „Překvapuje mě, že máte takové poznatky, protože podle mých osobních zkušeností to pokladní kontrolují,“ řekla Číhová.

Podle policejních statistik počty trestných činů ne〜oprávněného držení platební karty vzrůstají, stejně jako škody. „Za první čtyři měsíce letošního roku evidují policisté na západě Čech celkem 152 těchto trestných činů s hmotnou škodou za 753 tisíc korun. Za stejné období loňského roku to bylo 130 případů se škodou 593 tisíc korun,“ sdělila Číhová.

Pokladní: Nevadí, že žena má plnovous, hlavně že zná PIN

Ani v jednom z pěti plzeňských obchodů, kde redaktor platil kartou, na které je jméno ženy, prodavačky neměly proti transakci nejmenší námitky.

První platba cizí kartou nám prošla v drogerii v Tylově ulici. Prodavačka nám řekla, že na jméno nekouká, že stačí, když člověk, který platí, zná PIN kód. Stejnou odpověď, pouze s cizím přízvukem, jsme dostali i u kasy v Albertu v nákupním centru Plaza.

V Tescu u pokladny seděla brigádnice. „Poučil vás někdo, že byste se měla dívat na jméno na kartě?“ ptáme se jí. „Nikdo mi nic neřekl. Jen když jsou to ty projížděcí karty, mám kontrolovat podpisy,“ zněla její odpověď.

Ve vedlejším OBI na nás čekalo ještě větší překvapení. Tady musí zákazník platící kartou nejen zadat kód, ale také se podepsat. A tak se redaktor podepsal příjmením majitelky karty. I když podpisový vzor na kartě a podpis redaktora vypadaly na první pohled jinak, prodavačka je nesrovnávala a bez zaváhání napíchla účet na bodec k ostatním. Prý si redaktora spojila s kolegyní stojící za ním, myslela, že jsou manželé a karta je její.

Jediná z prodavaček, která přiznala, že má od vedení instrukce podívat se na jméno, byla pokladní v Bille na Borech. „Většinou se koukám. Když platí muž kartou ženy, je to divné a určitě bych se zarazila. Teď jsem to ale přehlédla,“ omlouvala se.

Podpisy by se kontrolovat měly

A co na test Deníku říkají zástupci obchodů? „Pokud je to pinová karta a dá se do terminálu a zákazník zadá správný PIN, pak není problém. Karta je tím autorizována,“ říká Michal Donath ze společnosti Billa. PIN podle něho může znát pouze ten, kdo je vlastníkem karty, popřípadě někdo, komu jej sdělí. „Banky své klienty poučují, aby karty chránili. Pokud zákazník někoho pověří, aby za něj zaplatil, je to jeho věc,“ domnívá se. Jiné je to podle něho s kartou na podpis. „V takovém případě prodavačka musí zkontrolovat, zda podpis souhlasí,“ doplňuje Donath.

Podobný názor má i Libor Kytýr, mluvčí společnosti Ahold, do níž patří síť obchodů Albert. „Pokladní v našich prodejnách jsou povinni před samotnou platbou zkontrolovat vydavatele karty a její platnost. Jedná–li se o čipovou kartu, zákazník autorizuje platbu zadáním PINu. Ze samotného jména nemusí být vždy jasné, jestli kartou má platit muž nebo žena,“ vysvětluje Kytýr.

Tisková mluvčí Teska Jana Matoušková tvrdí, že všichni pokladní jsou proškoleni. Jejich povinností je kartu zkontrolovat. „U brigádníků může nastat problém. Nemají tolik zkušeností, takže se někdy může stát, že zapomenou. Důležité je v takových případech jim všechny jejich povinnosti znovu zopakovat,“ dodává Matoušková. Tiskovou mluvčí OBI se nám nepodařilo sehnat. Jeden ze zaměstnanců plzeňské prodejny připustil, že se jednalo o pochybení ze strany pokladní.

Ladislav Vaindl, Šárka Meissnerová